Emperors & Empresses (CZ)

XII.

Emirie

Ezrova pracovna se naplnila tichem. Emirie mlčela. Její strýc též. Stěny kolem ztichly. Dokonce i hluk z Vraního Chřtánu jakoby přestal. A jediný, kdo se odhodlával k mluvení, byla žena naproti Em. Dívka zamrkala a dostala se z transu. V krbu znovu začal praskat oheň. Vraní Chřtán ožil zábavou. A její myšlenky se snažily přijít této situaci na kloub.

,,Prosím?" dostala ze sebe jenom. Žena se tichými kroky rozešla ke zlodějce. Už cestou k ní natáhla ruku. Měla dlouhé ostře nabroušené nehty. Každý prst ozdobený nejméně jedním prstenem, zlatým i stříbrným. Byla vyšší než Em. A hlavně měla krásu, jakou Dorby oplývaly odnepaměti.

,,Myslím, že jsme tě zaskočili," štiplavě se zasmála. Em páteří projel výboj energie. ,,začneme raději od začátku. Já jsem Jarana Ash. Dorba, léčitelka." Tomu se těžko věřilo, proběhlo Em v hlavě. Opatrně popadla její ruku a potřásla si s ní.

,,Kárová Princezna."

,,Proslulá hráčka karet, zlodějka a vražedkyně."

,,To poslední moc neprovozuji." Em pustila její ruku s trhnutím. Žena se nad jejím vzdorem jen pousmála. ,,Chtěla bych mluvit se strýcem o samotě."

,,Ale zajisté mé dítě!" Žena se směšně uklonila a obešla dívku ke dveřím. ,,Až skončíte, promluvíme si my dvě. Máme o čem. Myslím, že si budeme rozumět." Otevřela dveře a s tichým chichotem je zabouchla.

,,Nejsem si tak jistá," zašeptala Em na zavřené dveře. Žena ji však už neslyšela. Byla pryč.

Oba dva mlčeli. On nevěděl co říct, ona se bála promluvit. Každé slovo by ji mohlo dostat zpátky do psince, kam neměla nejmenší zájem se znovu zvrátit. Ne v dohledné době.

Ezra si odkašlal a postavil se. Chvíli jen koukal do stolu a rukou přejížděl přes prázdný papír. Pak odsunul křeslo dál a přešel ke krbu u stěny. Em si všimla, že jeho nábytek je lehce poškozený. Opřel se o rám a zadíval se do plamenů. Každý z nich tančil na dřevě jako tanečnice.

,,Musel jsem to přijmout."

,,Přijmout co?" šeptla dívka. Stále nechápala tuto vzniklou situaci.

,,Přijmou nabídku od Iny Ward. Nemohl bych dopustit, aby mé dítě pomáhalo královně a bylo tak trnem v oku každého zloděje a vraha."

,,To je vše? Jen to, že nechceš, abych pracovala pro královnu? Proto si to udělal?" Emirie si dovolila konečně kouknout na svého strýce.

Ezra si povzdechl. Pohlédl na dítě, co už dávno nebylo to vykulené pískle z trhu. Už dávno to nebyla jeho malá holčička. Nyní, v šatech a plášti, v ní konečně viděl dospělou ženu. Skoro na vdávání jak by řekla jeho žena. Při té vzpomínce ho bodlo u srdce.

,,Dvůr není naše starost. My mezi ně nepatříme. Neříkej, žes tak rychle zapomněla na Willow!" Em bodlo u srdce. Samozřejmě že nezapomněla. Jak by mohla. Willow, její dobrá přítelkyně, a zvlášť dobrá přítelkyně Adrugy.

Ten den si pamatovala jako by byl včera. Bylo jí tenkrát jedenáct. Adruge čtrnáct. A Willow patnáct. Byl sychravý podzim. Pršelo od brzkého rána. Všechny cesty byly plné bahna a větví, co spadaly při velké bouřce. Lidé přitloukali prkna k okenicím. Brali zvířata z luk do padoků a statků. Schovali všechnu svou obživu do domů. A modlili se za střechu nad hlavou.

V ten den měla přijet do Vraního Chřtánu princezna zlodějů, Evženie z Figur. Mladá dcera krále zlodějů. Evženie objížděla všechny cechy po celé Aralan. A dnes přišla řada na jejich cech. Společně s dalšími třemi zloději ji měli doprovodit do Westlay. Vše mělo proběhnout v tichosti, bez úrazu a ztrát. To se ale ještě nevědělo, že jeden ze zlodějů se je rozhodl zradit.