Emperors & Empresses (CZ)

II.

Do Vraního Chřtánu dorazila až pozdě večer. I přesto tento podnik stále žil. Zloději, vrazi, podfukáři, všichni se zde na večer sešli a povídali si o tom, co v daný den zažili. Nebo se jen prostě přišli opít do němoty, či si vyhlédnout nějaké to děvče na noc. Hospodská, Helena, se otáčela jak na kolotoči a pořád s úsměvem točila další a další korbele piva a sklenky vína. Bylo všeho dost a tak nebylo proč se strachovat. Emirie se chtěla těmto radovánkám vyhnout. Už od malička je neměla ráda. Její strýc, syn zakladatele tohoto cechu, ji nikdy nenutil zde zůstávat. Naposledy tu strávila noc po vyhrané bitvě na Jeahanderské pláni. A pak nic. Zase se tomuto místu vyhýbala jak čert kříži.

Zadními dveřmi se dostala potichu do chodby s jednou malou svíčkou na stěně a po dřevěných schodech vyrazila do svého pokoje. Hluk zespoda se odrážel od všech stěn a nehodlal přestat. Dnes se jí bude těžko spát.

Vyšla skřípavé schody ve běhu a zabočila do dveří úplně na konci chodby. Do její místnůstky. Zabouchla za sebou dveře a užívala si ten klid. Tento pokoj byl nejdále od hospody. A stěny zde byly tlustší. Hluk zde nebyl skoro ani slyšet. Em vždy přišlo, jako by se oddělila od zbytku světa a zůstala sama, ve svém vlastním světě.

Unaveně si sundala rukavice a pohodila je na stolek vedle porcelánového umyvadélka. Její pokoj nebyl velký. Malá komůrka, dva metry na tři, ale zlodějka si nestěžovala. U okna s výhledem na ulici a moře měla postavený stolek s umyvadlem, v rohu provizorní postel, ve druhém rohu šatní skříň a na stěně pověšený terč s pár kartami ve žlutém poli. A stačilo jí to. Hlavní bylo, že postel nevrzala, byla příjemná a teplá.

Emirie se pomalu začala svlékat z oblečení, aby si mohla dát zaslouženou koupel ve vedlejší koupelně. Když byla malá, a Vraní Chřtán ještě nebyl tak dobře zařízený, tak se všichni chodili koupat k moři na mělčinu. Nyní už byli dál.
Emirie popadla černou košili na spaní a bílé plátno s tvrdým mýdlem z parapetu. Jen v kusu hadru vyšla na chodbu a do vedlejších dveří.

Náhoda je blbec a chtěla tomu tak, aby zámek ode dveří nefungoval. A u těchto dveří chyběla západka. Emirie si povzdechla a ke dveřím dala stoličku. Nic lepšího bohužel nenašla. Koupelna se vlastně skládala jenom z vany a stolečku vedle. Nemohla taky zapomenout na zrcadlo v rohu, jenže to už nevidělo mýdlo několik let. Takže bylo zaprášené a plné špíny. Světle modré závěsy byly zataženo. Krb zel prázdnotou jak ho někdo zapomněl zapálit. V rozích místnosti byly svícny s nekonečnými knoty. Kouzelník uměl divy. A tohle se hodilo. Stejně jako vana, která se sama napouštěla vodou. Nebo, další Kouzelníkovo dílo, mluvící klepadlo. To tedy patřilo k těm méně povedeným pokusům jak později zjistili.

Emirie položila osušku na stoleček a jednou nohou zkusila vodu. Byla vlažná. Do těchto letních dní se to ani jinak nehodilo. Dívka do vody opatrně vkročila a položila si hlavu na opěrku vany. Vlasy si nechala rozpuštěné. Potřebovala si je umýt, stejně jako celé tělo.

Na chvíli se potopila úplně celá a užívala si ticho vody kolem sebe. Konečně mohla vypnout a zapomenout na své povinnosti. Byla zlodějka, tak jak se stalo, že musí někoho poslouchat? Jak se stalo, že byl někdo nad ní kromě jejího strýce?

Dívka se vynořila a zhluboka se nadechla studeného vzduchu v místnosti. Dny až hrůzou teplé, noci zase studené jak kostka ledu. To byla Westlay v létě. 

Šok, který po otevření očí dostala, se nevyrovnal s žádným předchozím. Přímo před ní, úplně nahý, stál muž. Ale ne jen tak někdo. Ani on nebyl v nejlepším rozpoložení. Nikdo z nich se nepohnul. Nikdo z nich nic neřekl. Až nakonec Emirie se konečně probrala z transu a položila si ruce na svou holou hruď.