Prolog

7.1K 308 4
                                    

,,Nialle vstávej, musíš do školy." volala na mě máma za zavřenými dveřmi.

,,Vždyť už vstávám!" oplatím jí výkřik a začínám se hrabat z peřin. ,,Nechápu proč jsi se začal zamykat, na co ti to je." bouchne do dveří a odejde.

Nechci jít do školy, jsem unavený. Ze všeho.

Všechno je to tak těžké, nevím co se mnou je, nevím co mám dělat. Někdy se cítím krásně, jsem s kamarády a společně si užíváme, ale někdy zase si připadnu sám, jako by mě nikdo nechápal. Dokonce se někdy všechny pocity spojí a já pak blázním, protože se mi každou minutu mění nálada z dokonale uklidněnou na depresivní nebo beznadějnou.

Nevěděl jsem, že puberta bude takhle složitá. Kdybych si mohl vybrat, zůstal bych nadosmrti malé dítě radující se ze všeho, co mu život nabízí. Jenže takhle to nejde, musím dospět a k dospívání patří také poznávání sama sebe a já doufám, že se mi to podaří.

********
Tak jsem tady zase! :D Slibovala jsem, že začnu psát nový příběh a tak je tady! :D
Díly budu přidávat jednou do týdne, většinou v pátek.
Snad se vám bude líbit :) ;)

Age Difference |Niam|Where stories live. Discover now