S ručníkem obtočeným kolem mého pasu jsem vyšel z koupelny. Co nejrychleji jsem došel ke své hromádce oblečení a natáhl si triko.
„Přede mnou se nemusíš přeci stydět." zasmál se Li, když jsem si nasazoval kalhoty.
„Já vím, ale nahý tady přece chodit nemůžu." usměji se a nechám se vtáhnout do medvědího objetí. „Ty můžeš všechno." zašeptal mi do ucha a než jsem stačil cokoliv nabídnout, byl jsem zatáhnut do kuchyně, k jídelnímu stolu.
„Tady máš něco na jídlo, já se jdu zatím osprchovat." mrkl na mě a odešel. Sedl jsem si tedy za stůl a pustil se do jídla.
„Zelenina, no jo, učitel." mrmlal jsem si pro sebe, protože vařená zelenina nepatřila zrovna k mým oblíbeným jídlům. Mám raději brambory, s pořádně vypečeným masem, ale to podle Liama není zdravé a já přeci musím jíst hodně vytamínů a vlákniny.
Rybu už jsem měl skoro snězenou, ale zeleniny pořád neubývalo. „To všechno sníš. Je ti to jasné." Liam se najendou objevil v kuchyni.
„Ale notak, trochu zeleniny nechat můžu, ne?" zasmál jsem se a pohladil ho po ruce, když si ke mně přisedl. „Ne, nemůžeš! To sníš i k kdybych tě měl krmit." řekne naoko přísně a přisune talíř blíž ke mně.
„A nakrmíš?" roztomile se usměji. Celou dobu se Liamovi koukám do očí a sleduji, jak se mu jeho pevný výraz mění na klidný, šťastný a dojatý.
„Tak pojď." poklepe na svůj klín a já na nic nečekám. Seskočím ze své židle a pohodlně se usadím na Liamův klín. Natáhne se pro můj talíř, který dá před nás a vše může začít.
„Za maminku." zašišlal dětským hlasem. Čemuž jsme se oba hlasitě zasmáli.
„Za tatínka." pokračoval, tentokrát už normálním hlasem.
„Za Zayna." nabral jednu velkou brokolici, kterou jsem i přes velkou nechuť snědl.
„A protože je Zayn velký chlap, tak si za něj dáme ještě jednu várku." zasmál se a nabral na vidličku brokolici s rajčetem. „Ne, to se nepočítá." čertil jsem se a snažil se odehnat ruku, ve které Liam vidličku držel. Jenže všichni dobře víme, že Liam je mnohem silnější než já a tak tenhle boj bez jakékoliv námahy vyhrál.
(Jen takový malý přídavek pro ty, kdo neví jaké má Li svaly)
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
(Já. Z. Toho. Nemůžu!!!!)
Celé to pokračovalo až do doby, kdy byla všechna zelenina snězena. Slezl jsem tedy Liamovi z klína a před tím, než se sám zvedl jsem přitiskl rty na ty jeho.
„Moc jsem si to dneska užil. Bylo to moc.." zasekl jsem se, nevěděl jsem, jaké slovo použít. „..krásný." rozhodl jsem nakonec. Ano, bylo to krásné.
,,Děláš jako by jsi už chtěl jít." zasmál se a odnesl talíř do myčky. ,,Já vím, protože už chci jít. Bude šest hodin. Mám být v sedm doma." ukážu na hodiny.
Liam se zatváří nespokojeně a jde přímo ke mně. ,,Cože? Nikam ještě nechoď zavezu tě." objal mě a líbal mě do vlasů. ,,Já vím že by jsi mě zavezl, ale nemůžu. Mamka si teď dává větší pozor, už mě i pozoruje." zasměji se a pohladím Liama po rameni.
Odtáhl jsem se od něj a v ruku v ruce jsme šli na chodbu, kde jsem si obul boty. ,,Nechci aby jsi šel." pronesl rychle a už jsem byl namáčknut zády na dveře. Ruce mi dal pod zadeček a vyzdvihl mě. Obmotal jsem mu nohy okolo boků a ruce položil na jeho ramena.
,,A možná bych si zopakoval to co odpoledne." zašeptal mi do ucha a já si skousl ret, abych byl potichu. Jenže když mi začal rty skousávat ušní lalůček, nezastavil jsem to a z úst mi začaly vycházet neznámé zvuky. Chvílemi jsem i předl jako kočka.
,,Ale ty musíš jít a tak to musíme odložit." políbil mě na tvář a já nespokojeně zakňučel. Podobně, jako když do mě rval tu hnusnou brokolici. (Až teď jsem si uvědomila jak blbě to zní :D, ignorujte to :D)
,,Co si mi to udělal, vždyť už nechci jít ani domů." tiše se zasměji a pohladím ho po tváři. ,,Já nic, to asi samo." ušklíbl se a věnoval mi jeden sladký polibek. ,,Nechtěl by jsi si tu někdy přespat?" zeptá se najednou, jako by nic.
,,Jo! A kdy?" reaguji rychle a seskočím z něj zpátky na zem, čemuž se Li hlasitě zasměje. ,,Nevím, třeba hned zítra nebo pozítří. Vždyť jsou prázdniny, můžeš tu být kdykoliv." prohrábl mi vlasy a podal mi z věšáku moji mikinu.
,,Dobře, tak já se zeptám." zakývám hlavou a mikinu si uváži kolem pasu. ,,Tu mikinu si oblečeš." řekl přísně a už mi ji rozvazoval. ,,Ale Li, je léto. Třicet stupňů. Na co mi bude asi mikina?" se smíchem si poklepu na čelo.
,,Je léto, ale nezapomínej, že noci tu bývají chladné." říkal, zatím co mi ji oblékal. ,,Nechci, aby můj miláček nachladl." zašeptal a políbil mě. Tentokrát se ale neodtáhl nebo spíš jsem ho nenechal. Polibek jsem mu rychle vrátil a s vervou dožadoval další.
Prsty jsem mu zajel do vlasů a tím si ho chtěl přitáhnou co nejblíže, ale nepovedlo se to, Liam se odtáhl. ,,Už bude čtvrt." řekl, když se podíval na své hodinky. ,,To nestihneš." řekl rychle a už se natahoval pro klíče od svého auta. ,,Zavezu tě. "
,,Ne! Já to zvládnu sám. Jsem už přeci velký kluk." zasmál jsem se a otevřel dveře.
,,Tak zítra." dal jsem Liamovi poslední polibek, předtím, než jsem vyšel ze dveří.
