Age Difference |Niam|

38.

,,A ona se potom rozbrečela." tiše jsem vydechl do telefonu a přitom si na postel skládal věci, které se mi v zoo budou hodit. Nebylo jich moc, byly to spíše drobnosti jako sluneční brýle, krém nebo balíček oříšků, které jsem našel v šuplíku.

,,To se stává, je jen prostě smutná. Doufám, že jsi ji jako správný syn utěšil." docela jsem se přemlouvám abych ty arašídy nerozdělal. Přece jen, naposledy jsem snídal a i když mi Liam nachystat opravdu královskou snídani, mám už docela hlad.

,,Ale za chvilku bude oběd." řeknu si pro sebe tiše, neuvědomujíc si, že si ještě stále volám s Liamem. ,,Cože zlato? Ty jsi ji neutěšil jen kvůli tomu že za chvilku bude oběd?" jeho překvapený hlas mi zvonivě zazněl hlavou a já se opět vrátil nohama na zem.

,,Ne, samozřejmě jsem se jí omluvil a utěšil ji, to že bude za chvíli oběd bylo k něčemu jinému. Je jsem se tak zamyslel." zasměji se a odkládám oříšky stranou, abych je přeci jenom nesnědl.

,,Zamyslel jsi se nad obědem když si voláš se mnou? To jsem tak nudný?" jeho hraně dojatý hlas mě donutil k další várce smíchu, díky které jsem si musel sednou na postel a dalších pár momentů ji rozdýchávat. ,,Nejsi nudný, já se jen rozmýšlel jestli si rozdělat jedny oříšky." upravil jsem pokrčené prostěradlo a zase jsem se vrátil k chystání věcí.

,,Aha, tak to potom už smysl dává. Doufám, že jsi si je nedal, protože bude oběd a je lepší si dát pořádné teplé jídlo namísto oříšků." nad jeho slovy jsem jen přetočil oči. ,,Zase na mě zkoušíš ty učitelský blbosti?" pobaveně si protřu oči a do malého batůžku ještě házím malý opalovací krém.

,,To nejsou žádné učitelské kecy Horane! To jsou rozumná slova, kterými by jsi se měl řídit!" chtěl jsem na jeho názor znovu argumentovat, jenže se za dveřmi ozval mamčin hlas. „Zlato, jídlo je na stole."

„To víš že jo. Budu už muset končit, mamka mě volá." po krátkém rozloučení hovor ukončím a mobil házím na postel.

„Už jdu mami." zavolám na ni a po schodech sejdu do kuchyně. „Tady to ale voní." usměji se na ni a jako správný syn ji políbím na tvář.

Sednu si za stůl a s nadšením se podívám do mísy s polívkou. Byla zeleninová, nad čím jsem se musel usmát. Stejné jako u Liama.

„Co máte všichni s tou zeleninou." zasměji se a naberu si vrchovatý talíř. I když zeleninu moc nemusím, mamčinu polévku mám velmi rád, snad i více než Liamovi snídaně, ale to mu raději říkat nebudu.

„Co bych s ní měla? Zeleninovou polévku jsme neměli už dlouho." její nechápavý pohled mě doslova propaloval, chtěla vědět odpověď, doslova po ní prahla a já se mezitím snažil vymyslet, jak se z toho dostat. Co mám říci, abych ji tím nedal záminku k tomu, aby si myslela že ji lžu. Počkat! Už to mám!

„No, ono to je tak, že nám včera večer Zaynova mamka nabízela zeleninu. A ty víš, že ji moc rád nemám. Samozřejmě ta tvoje polívka je výborná, víš jak to myslím." nervózně jsem se usmál, sklápjejíc svůj pohled k plnému talíři.

„Aha, tak to potom chápu. Dobrou chuť." i přes milý úsměv, šlo poznat, že mi moc nevěří. Vsadím se, že se mě na to ještě později zeptá.

„Dobrou chuť ani tobě mami." rychle uchopím lžíci a bez dalšího zaváhání jsem do sebe začal lít polévku, ale samozřejmě ve vší slušnosti.

***
„Tak kam půjdeme nejdřív?" podívala se na mě, štěstí ji doslova bilo z očí. Nejspíše je ráda, že s ní konečně trávím nějaký ten čas. I já jsem rád, zatím jsme prošli jen suvenýry a domácí zvířata, ale i tak jsme si dobře popovídali.

„Já bych šel do pavilonu C, jsou tam totiž kočkovité šelmy. Rád bych se na ně podíval." ukáži na ceduli, která směřovala nalevo od nás.

„Můžeme, máme dost času, podíváme se na všechno." usmála se na mě.

„Jak dlouho tu chceš být?" zeptal jsem se jí, když jsme procházeli kolem velkého skleněného okna, za nímž se nacházela velká doslova strašidelná tygřice a jeden starý, unavený tygr. Měla tam být i mláďata, ale ta jsme nikde neviděla.

„Až si to prohlédneme, tak pojedeme. Jsme tu autem, tak si čas hlídat čas nemusíme ne?" zasmála se a pořádně si prohlížela starého tygra, vyvaleného u skla.

„Hele Nialle, podívej se." ozvala se najednou. Odtrhl jsem zrak od tabulky, kde bylo napsáno datum narození tygřích mláďat. „Co se děje?" otočil jsem se na ní a zjistil jsem, že se dívá na maminku s malým děťátkem.

„Dokážeš si představit, že jsi byl taky takhle malinký? Že jsem tě tak nosila v náručí?" sladce se usmála a objala mě kolen ramen. „Hm, ale já jsem byl hezčí a mnohem víc roztomilejší." oba jsme se hlasitě zasmála, nehledíc na to, co si ostatní návštěvníci budou říkat.

„No to víš že jo, byl jsi ten nejkrásnější a nejroztomilejší chlapeček ze všech." zasmála se a štípla mě do tváře, tak, jak to dělají starší dámy.

Dalších pár hodin jsme prošli snad všemi pavilony co v zoo byly. Viděli jsme lvy, opice, surikaty a mnoho dalšího. Mně osobně se nejvíce líbily divoká prasata, vyvalovalo se to na trávníků a hlasitě chrochtalo, což mi připomnělo Zayna, když usne ve třídě. Potom mu to musím napsat.

Když jsme se večer vraceli domů, došla mi SMSka, od Liama. Rychle, ale nenápadně, aby jsem nepřilákal mamčinu pozornost jsem ji otevřel.

Zítra půjdu k Harrymu a Louisovi. Napsali mi, že tě tam chtějí taky. Tak se nachystej, kolem třetí se pro tebe stavím.
PS: Vem si něco pěknýho ;)
S láskou Liam :*

**************************
Taaaaaakže, v příštím díle se můžete těšit na Larryho ;)

Včera jsme překonali milník 4K u hvězdiček! A 35K u přečtení!!!! ❤❤❤ děkujuuuuu vaaaaam 👅

Jinak bych byla ráda za váš názor :)

Kačíí❤