Age Difference |Niam|

37.

„Tak se měj zlato." daroval mi poslední polibek předtím, než jsem vystoupil z auta. Zamával jsem mu a pomalu vyšel k našemu domu.

V mysli jsem si přehrával celou včerejší noc. Prve film, pak pana Stylese a nakonec Liama. Hlava se mi točila, když jsem si vzpomněl na jeho dokonalé doteky, ze kterých se celý klepu ještě teď.

Tiše jsem odemkl a vešel do našeho domku. Sice bylo před obědem, ale já na sebe nechtěl nijak upozornit. Přece, mamka si myslí, že jsem byl u Zayna. Takže musím vymyslet co jsme celý večer dělali a něco, za co byla paní Maliková naštvaná. No prostě jako normálně.

Rozhodně na sobě nesmím dát znát, že jsem včera přišel o věneček, jinak by byl obrovský problém. Mamka by začala hysterčit s tím, že jsem na to až moc mladý -no prostě by říkala co můj drahocenný přítel- a Michael by stál opodál a smál se mi. A o to opravdu nestojím.

Sundal jsem si boty a pomalu šel směrem ke kuchyni. Musím pozdravit mamku.

Takže, se Zaynem jsme hráli fotbal, pak videohry a nakonec mu jeho mamka vynadala za to, že mi nenabídl nic k jídlu. Jo, to zní dost realisticky. Hlavně ta část se Zaynovou mamkou, tohle dělá pravidelně a Zee se nikdy nepoučí.

„Jé Nialle, ty už jsi doma?" mamka stála u kuchyňského pultu, vařila oběd. Odložila ostrý nůž, kterým právě krájela zeleninu a nechala se ode mne políbit na tvář.

„Jsem už doma, protože jsme se včera domluvili na jedenáctou. Copak jsi to nepamatuješ?" zasměji se a sednu si na konec linky.

Mamka se zamyslí, braje přitom nůž zpět do rukou. „Už ani nevím. A jak jste se vůbec měli? Doufám, že jste celý večer nedřepěli jen u počítače. Bylo totiž opravdu krásně." zasnila se a přesunula svůj pohled ze zeleniny na mě.

„Neboj, hráli jsme fotbal." usměji se a nenápadně ji vezmu jeden kousek mrkve. Jenže si toho všimne a pleskne mě po ruce. „Au, to bolelo." hraně zaskuhrám.

„Kde je vůbec Michael? Normálně by mě už dávno otravoval." zasměji se, ale mamka se na mě škaredě zamračí. „Jeho táta spadl ze schodů a tak jel za ním do nemocnice a pak za jeho mamkou. Měl strašný strach." vydechla a zamíchala zeleninu na pánvi.

„Aha, takže máme dům pro sebe?" seskočil jsem z linky a otevřel si horní skříňku, vytahujíc z ní sklenici.

„Víceméně. Napadlo mě, že bychom mohli jet na výlet. Poslední dobou nejsi vůbec doma, tak by jsme spolu aspoň strávili nějaký čas. Co ty na to?" podíval jsem se jí zpříma do očí. Byla nervózní, ale snažila se to zakrýt nervozitou. Raději jsem to ignoroval.

,,Od kdy my jezdíme na výlety?" kouknu na ni nechápavě. Moc dobře vím, že v ostatních rodinách to bývá tak, že se jednou za čas sejdou, nasednou do auta a někam jedou, ale u nás ne. Nikdy to tak nebylo, ani když jsme ještě bydleli s tátou. Většinu volného času jsme trávili u stolních her, případně na zahradě.

,,No, poslední dobou nebýváš moc často doma, pořád někde lítáš. Chtěla jsem jen nějaký ten čas trávit s tebou, ale jestli nechceš." rychle se otočila a pokračovala v míchání vody v hrnci. Napřáhl jsem své ruce k ní, nutíc ji, aby se otočila. ,,Já neřekl, že nechci jet. Jen mi to přišlo zvláštní."

Můj zrak se opět setkal s jejím. Zpanikařil jsem, když jsem si v jejích očích všiml lesku. ,,Mami, neplakej, nemáš proč. Nebo tě snad něco bolí?" přitáhl jsem si ji k sobě, tisknou ji jak nejlépe jsem dovedl. Nechci aby brečela, mučí mě to. ,,Řekni mi to prosím."

Mamka tiše vydechla, obmotávajíc své ruce kolem mě. ,,Víš, když tak často nejsi doma, připadám si strašně sama, opuštěná. Ano, je tu ještě Mikey, ale já se cítím sama z toho mateřského pohledu. Snažila jsem si říkat, že už jsi velký a tím pádem se mnou nebudeš chtít trávit tolik času jako dřív, ale i tak mě to mrzí. A když jsi včera odcházel, uvědomila jsem si, že za chvíli mi odejdeš úplně a já budu úplně sama." rozplakala se ještě víc a zabořila hlavu do mého ramene.

,,Mami, neplakej. Bude to dobré, vždyť já nikam neodcházím. Jsem tu s tebou a ještě hodně dlouho tu i budu. Nemusíš se bát, i když už doma nebývám tak často. Za to se chci taky omluvit, budu více s tebou." políbil jsem ji do vlasů a přitáhl si ji ještě blíž. 

,,Dobře, teď se jdi raději chystat na ten výlet, protože vyjíždíme hned po oběd." políbila mě na tvář a vrátila se zpět k vaření. Usmál jsem se na ni a pomalu jsem odešel z kuchyně. Až na chodbě jsem si však něco uvědomil. Rychle jsem se rozběhl zpět ke kuchyni.

,,A kam že to vlastně jedeme?" zeptal jsem se zadýchaně.

Mamka se na mě mile usmála. ,,Do zoo synku."

*********************************************************************

Omlouvám se, že minulý týden nevyšel díl, ale bylo mi zle a moc jsem nestíhala. 

PS: Moc děkuji za překročení 34K přečtení, jste úžasní!!! A taky díky všem co komentují, protože mi vaše vzkazy pravidelně zlepšují náladu!!!

PSS: Řekli jste dnes své mamince, že ji máte rádi? ;)

Kačíí :)