Age Difference |Niam|

9.

Niall:

Rozeběhl jsem se ke dveřím a rozklepanýma rukama jsem hledal klíče, zatím co jsem slyšel mamku se smát. Neřešil jsem to a konečně otevřel dveře a spatřil jeho! Liama!
Měl na sobě tmavé jeansy a k tomu košili s krátkým rukávem. Dokonce ji měl trochu rozepnutou, takže jsem mohl vidět kousek jeho božského těla.

,,A-ahoj." plaše jsem se usmál a nazouval si boty. ,,Ahoj, můžeme jít?" úsměv mi oplatí a opře se o rám dveří. ,,Samozřejmě." vyhrknu, možná až příliš rychle. Li trochu ustoupil ze dveří, abych mohl projít. Zavřel jsem, zamkl a následoval ho až k jeho autu, kde mi jako správný muž otevřel dveře. I když je to trochu divné, protože jsem kluk a ne holka, to bylo ale poslední, co jsem v danou chvíli řešil.

Rozplýval jsem se totiž nad jeho dokonalostí. Jeho krásně tvarovaný obličej. Dokonalé oči a musím se přiznat, koukl jsem se mu i na zadek. Má ho v těch úzkých kalhotách tak pěkný. Ach!

Když jsme se rozjeli, zapnul rádio, asi aby tu nebylo takové ticho. Rád bych s ním mluvil, ale nevím o čem! Pak mě ale něco napadlo!

,,Emm Liame?" podíval jsem se na něj z profilu. ,,Ano Ni?" pane na nebi! On mi řekl Ni!! ,,No, na co o vlastně jedeme?" pořád si ho prohlížím, nemůžu se na něj vynadívat. ,,To je překvapení." na chvilku se ke mě otočí a mrkne, což způsobilo, že se mi na pár vteřin zastavilo srdce.

,,Aha, tak dobře." zasmál jsem se a konečně na něj přestal zírat. Určitě si toho musel všimnout a teď si o mně myslí bůh ví co.

Liam zastaví před kinem, ve kterém jsem nikdy nebyl. S mamkou jsme vždy jezdili do kina za město. ,,Těšíš se?" zasmál se, když si všiml mého udiveného výrazu. ,,Jo, snad jsi vybral dobrý film."

Společně jsme šli do budovy, kde Liam i přes mé protesty koupil lístky a občerstvení, které bylo tvořeno z velké mísy plné popcornu a sklenice limonády. Čekali jsme před sálem, až ho otevřou.

,,Už mi řekneš na co to vlastně jdeme?" naléhal jsem na něj, protože mě to opravdu zajímalo. Liam se usmál a ukázal na něco za mnou. Já se otočil a uviděl tu nejhorší věc, kterou jsem mohl vidět.

Byl tam plakát, celý černý a uprostřed toho byl chlap s motorovkou, která byla mimochodem celá od krve. Lapila mě hrůza, jak se někomu může líbit něco takového?

,,My.. my jdeme na tohle?" hlasitě polknu a podívám se na Liama, který se usmívá jako měsíček na hnoji.
,,Ano. Je to můj oblíbený film." hrdě se usměje a popohání mě do právě otevřeného sálu.

,,Ne Liame, já na to nechci." fňukl jsem a nafoukl tváře, aby bylo poznat že jsem se urazil.
,,Ale Ni, už máme lístky a navíc se nemáš čeho bát. Vždyť budu celou dobu u tebe." nemohl jsem být naštvaný, ne na něj. Nevím jestli to bylo díky jeho krásnému pohledu nebo kvůli té přezdívce.
Ni. Ach, od něj to zní tak krásné, až božsky.

,,No tak dobře, ale budu se kvůli tobě bát." zamračil jsem se na něj, ale na mé tváři se rychle objevil nepatrný úsměv, když mě chytil kolem ramen a vedl nás do sálu.
Naše sedadla byla až v zadu. Položili jsme jídlo a pohodlně se posadili, protože už začínaly reklamy.

Pořad se mi před očima zjevoval ten plakát. Nemám rád horory, bojím se i bez nich.
Film začínal scénou v lese, když se pětičlenná rodinka rozhodla stanovat. Postavily stany, rodělali oheň, na kterém si opékali. Byli štastní, měli jeden druhého. Jenže ani ne za chvilku uslyšelo nejmladší dítě za stromem nějaké podivné zvuky a protože bylo zvědavé, šlo se podívat. A pak už to šlo jako po másle.