Age Difference |Niam|

11.

Niall:

Je pondělí, což pro mě a mnoho dalších lidí znamená škola. Moc se mi tam nechtělo, protože dnes píšeme hned dvě písemky na které jsem se mimochodem vůbec neučil. Jediná dobrá věc je, že v některých hodinách budu moci přemýšlet nad Liamem. Tím Bohem.

Vstal jsem z postele a rovnou přešel ke skříni a vzal první normální oblečení, které mi přišlo pod ruku a oblékl si to. Pospíchal jsem do koupelny, kde jsem provedl raní hygienu. Rychlým krokem jsem se vrátil do pokoje a nachystal si všechny věci do školy.

V kuchyni jsem si ještě nachystal svačinu, nasnídal se a pospíchal jsem na zastávku, kde už mě čekal Zayn.

,,Ahoj brácho." roztáhl ruce, abych ho mohl obejmout. ,,Ahoj Zee." zasmál jsem se. Strašně rád jsem mu říkal milými přezdívkami, přišlo mi to vtipné a zároven roztomilé.

,,Jak jsi si užil víkend?" zeptal se se zájmem. ,,Dobře, jen jsem se nestihl naučit na test s biologie ani s matematiky." frustrovaně jsem si povzdechl. ,,My něco píšeme?" zasmál se. ,,Klid brácho, tak jednou dostaneš kouli, stane se něco?" plácl jsem ho po rameni. ,,Niall Horan nedostává pětky." na to se Zayn znovu zasmál. ,,Tak na to jsi měl myslet dřív, než jsi se neučil na písemky z -dá se říct- nejtěžších předmětů které máme."

Ignoroval jsem jeho posměch a nastoupil do autobusu.

**

Je druhá vyučovací hodina. Matematika. A já se ted skláním nad nejtěžší písemkou jako jsem kdy psal. Rozuměl jsem sotva čtvrtině, takže jsem byl nucen opisovat od spolusedícího. Neměl jsem moc dobrý pocit, nikdy jsem nepodváděl. Ale jestli chci mít na vysvědčení dobrou známku, musel jsem z tohoto testu dostat nejhůře za tři a to bych bez podvádění nedokázal.

Už jsem skoro dopisoval příklad, když mi učitel vytrhl papír z rukou. ,,Pane Horane, řekl jsem odložit propisky." řekl přísně a upravil si své velké kulaté brýle, které padaly z jeho až příliš křivého nosu. ,,Já vím pane, ale já jsem jen dopisoval příklad a.." začal jsem popisoval svoji situaci, jenže jsem nebyl vyslyšen. ,,Je mi to jedno, ale až příště řeknu odložit propisky tak tu propisku odložíte." začal máchat rukami, až jsem myslel že spadnu ze židle.

,,A co když nemáme propisky?" ozve se odněkud ze třídy a všichni se začnou smát. Já ne, nepřipadalo mi to vtipné. ,,Klid třído, jinak si můžeme napsat ještě jeden test, na opakování." rozkřičel se učitel a celá třída, až na pár užvaněných dětí mlčela.

**

Zrovna jsem se převlékal na tělocvik a v mysli si nadával za tu písemku z biologie. Sice jsem si napsal tahák, ale písemku jsem odevzdal skoro prázdnou. Prostě jsem se nemohl soustředit ani na to blbé opisování, musel jsme pořád myslet na Liama! Na to, co právě dělá, co má na době za oblečení a další takové věci. Prostě nejsem vůbec schopný myslet na nic jiného než na něj.

,,Hej Ni, hodina už začala." strká do mě Zayn, zatím co já se asi pět minut skláním nad botou, abych si zavázal tkaničky. ,,Jo jasně už jdu." řekl jsem nepřítomně a konečně si zavázal ty boty.

Rychle jsem vběhl na sportovní hřiště a postavil se do řady, pan Styles tu naštěstí ještě nebyl.

,,Hele Nialle, co se s tebou děje?" zeptá se mě Zayn. Nechápavě se na něj podívám. ,,Nic, co by bylo." odpovím mu co nejpravdivěji, nemám zájem o to, abych mu vysvětloval, že jsem se zamiloval do muže, který je minimálně o deset let starší něž já.

,,Dobrý den třído." přišel na hřiště pan Styles. Měl na sobě svoji obvyklou teplákovou soupravu a vlasy měl jako vždy sepnuté do drdolu. ,,Omlouvám se za minulou absenci, snad vám můj přítel Liam nevadil." zasmál se a začal vyprávět, co budeme dnes dělat. Já ho ale vůbec neposlouchal, neposlouchal jsem ho od slova Liam.

Vybavilo se mi totiž naše první setkání, jak jsem si zranil nohu.

,,Tak, můžete začít. Jenom, pan Horan? Mohl by jste jít na chvíli ke mně?" všichni ostatní se někam rozeběhli a já poslušně cupital k našemu tělocvikáři.

,,Nialle, ty jsi si na posledním tělocviku udělal něco z nohou, že?" zeptal se mě, zatím co si s nakrčeným obočím prohlížel své sešity. ,,No, ano. Ale byla to jen taková maličkost. Pan Payne mi to ošetřil." při vyslovení toho jména jsem se začal samovolně usmívat.

,,Hmm, dobře tedy. Líbil se ti pan Payne?" jeho otázka mě zarazila. Jestli se mi líbil? Samozřejmě že ano, ale jemu to říct nesmím. ,,Cože?" hlasitě jsem polkl. ,,Oh omlouvám se, myslel jsem, jestli se ti líbil jak učitel." zasmál se. ,,No, ano." poškrábal jsem se na zátylku. ,,Dobře, můžeš jít." usmál se a odešel někam za kluky. Já se jen podrbal ve vlasech a byl rád, že už byl s rozhovorem konec. Bylo to divné, opravdu divné.

Liam:

,,Připravit, pozor, teď!" odstartoval jsem závody, které jsem dnes se svou třídou konal. Byla to taková zvyklost. Konáme je každý měsíc. Dnes jsem se ale vůbec nesoustředil. Přemýšlel jsem nad Niallem.

Louis a Harry mi včera poradili, abych se s Niallem sešel a nějak to sním dal dohromady. Já osobně bych to moc rád udělal, ale bojím se jeho názoru. I když v polibku spolupracoval, jeho názor na chození by mohl být úplně jiný.

A i kdybych mu napsal, kde by jsme se sešli. Když ho chci požádat o chození, mělo by to být něco romantického, ale aby tam zase nebylo moc lidí.

A jak bych se ho měl zeptat? Mám to prodlužovat nebo nemám chodit kolem horké kaše? Měl bych mu dát nějaký dárek? Měl bych ho držet za ruku? Měl bych ho před tím políbit?

A jak by asi vypadal? A jak by se choval?

Byl by stydlivý jako obvykle? Oplácel by mi polibky? A souhlasil by vůbec se schůzkou?

Mám plno nezodpovězených otázek, na které nemám odpověd. Přemýšlím nad vším možným, ale nejsem schopen mu napsat. Ale já to musím udělat, mám ho rád, mám ho moc rád. A kdybych to neudělal, do konce života bych si to vyčítal. A já si to vyčítat nechci.

Takže jsem se rozhodl, napíšu mu!

**********
Takový nudnější díl :)