Age Difference |Niam|

31.

Šli jsme vedle sebe, nedrželi jsme se za ruce, jen jsem se občas otřely rameny. Neuvěřitelně mě to štvalo, to by těm lidem tak moc vadilo že se držím za ruku se svým přítelem? Kdyby byla aspoň tma, tak by jsme to nějak zamaskovali, ale za slunného dne?

,,Za chvilku budeme u kina." usmál se na mě Li. Prstem mi přitom přejel po hřebu dlaně. Natáhl jsem ruku k němu, snažíc se ho chytit za ruku, ale byl rychlejší než já a šikovně uhnul.

,,Zlato." zašeptal. ,,Tady ne, počkej, až budeme v kině." pro jistotu se podíval okolo nás, aby zjistil, jestli nás někdo náhodou nesledoval.

,,Jakto že nejdeme do toho kina jako minule?" zeptám se, abych přerušil to ticho, které mezi námi panovalo. ,,Nedávali tam takový film, jaký jsem chtěl." usmál se a pokračoval dále v cestě. ,,A na co vlastně jdeme?" vyzvídám.

,,To je překvapení." tajemně zašeptá. Ještě k tomu přikrčil oči a dělal nějaký pohyb rukou, jenže ten jsem moc nevnímal, protože jsem nemohl odtrhnout zrak od jeho nádherné tváře. Nejraději bych ho políbil, ale nemůžu. Budu si to taky nechat až do kina. Tam je tma, nikdo nic neudiví. To by se dalo využít i k jiným věcem.

,,Zase překvapení? Víš přeci jak to dopadlo minule." šťouchnu jej prstem do boku, na což zareaguje tak že leknutím poskočí a lehce se u toho zasměje. Vypadalo to strašně vtipně a taky roztomile.

,,Dobře, jdeme na deadpoola. Líbí?" podíval se na mě s očekáváním v očích. ,,Opravdu? To je super!" zasměji se. ,,Už jsem se bál, že se ti to nebude líbit." objal mě kolem ramen a jsem tajně nasál jeho vůni.

,,Děláš si srandu? Deapool je super! Viděl jsem trailer a od té chvíle na něj chci strašně jít. Mimochodem, máš novou vůni co?" nakloním se blízko k jeho klíční kosti a znovu nasaji tu nádhernou omamující vůni, která mi doslova zamlžuje mozek.

,,Jsem rád, že se tak těšíš." pohladil mě po vlasech. ,,A ano, mám novou voňavku. Pěkná co?" zasmál se.

,,Pěkná? Je dokonalá, snad ještě lepší než ta, co jsi měl předtím. Jak se jmenuje?" ještě jednou jsem si pořádně přičichl k jeho triku. Ta vůně se mi dostává čím dál více pod kůži.

,,Myslím že "amour de nuit" nebo nějak tak. Francouzky moc neumím." miluji když nakrčí obočí pokaždé, když něco neví nebo si není jistý. Přijde mi to strašně roztomilé. I když Liam na první pohled roztomile rozhodně nevypadá. To spíš nebezpečně, pokud se teda neusmívá. Tak totiž zkazí celý děsivý vzhled a nahradí jej tím roztomilým. Mým oblíbeným.

,,Ty jsi se někdy francouzsky učil? Co to znamená?" naléhal jsem na něj a přimáčkl se blíže k němu. Li se zprvu trochu lekl, ale když se podíval okolo nás a zjistil, že nikoho nezajímáme, neodtáhl se. Naopak. Přitáhl si mě ještě blíž a dal mi pusu na čelo.

,,Francouzky jsem se neučil, ale ten název znamená noční láska." mrkl na mě a kousek ode mne odstoupí. Ale ruku kolem mých ramen nechá.

Když jsme došli do budovy, kde se kino nacházelo, Liam koupil lístky. Chtěl jsem koupit jídlo, ale on protestoval.

„Ale minulé jsme taky platil jídlo já, tak proč ne teď?" chytil jsem ho za tričko a podíval se na něj smutným pohledem.

„Ne, zaplatím to sám. Já jsem tě pozval, takže je to moje povinnost." namítal.

„Pokud to nebudu moct zaplatit tak nejdu do sálu." založím si ruce v bok a s provokativním úsměvem se otáčím na stranu, směrem k východu.

„Štveš mě Horane. Půl na půl." mluví rychle a naléhavě, protože dveře sálu se otevřely a lidé do nich začali rychle vcházet.

Ani se jim nedivím, film za chvíli začne. Taky bych šel, ale mám teď důležitější věci na práci.

„Ne, to je pořád málo." zachechtám se a pokračuji v hraní uraženého. Přece musí jednou povolit ne?

Podle Liamova výrazu šlo poznat, že je lehce vytočený. Jenže pak se najednou usmál. Věděl jsem že na něco přišel, což mě děsilo a zároveň mě spalovala neskutečná touha to vědět.

Přišel ke mně blíž a se stále zvětšujícím se úsměvem mi zašeptal do ucha.

„Pokud mě to necháš zaplatit, splním ti večer jedno přání."

Když odstoupil, vyhledal jsem jeho pohled. „Opravdu? Jakékoliv?" zeptám se nevěřícně. Přece, Liam je učitel a ti moc pravdy nenamluví.

„Pokud to bude v mých silách tak ano." usmál se.

„Přijímám." doufám, že to myslí vážně, protože pokud ano. Budu to moct využít na svůj plán.

****
Když jsme vycházeli z kina. Byla už docela tma. Což mě docela překvapilo, protože je léto a v tu dobu bývá světlo dlouho.

„Za chvilku neuvidíme ani na krok co?" zasmál se Liam a chytil mě za ruku. V tu chvíli, jako by se mnou zatřáslo zemětřesení. Vystřídalo se ve mě tolik pocitů, že jsem je ani všechny nerozeznal. Nejvýraznější z nich byla ale radost, nejspíš z toho, že mě Li chytil za ruku před lidmi. V kině se to nepočítá, tam je úplná tma.

Z mého přemýšlení mě vyrušil Liam, snažící se mě dostat zase zpět nohama na zem.

„Jsi v pořádku?" podíval se na mě ustaraně.

„Jo, jen jsem přemýšlel nad dnešním večerem." zalhal jsem. Taková malá lež přeci neuškodí.

„A co jsi vymyslel?" usmál se a ruku mi zmáčkl silněji.

„Že si to užijeme."

*******************************

Co by jste chtěli raději? Aby Ni Liama přesvědčil a nebo aby si to nechali na později? :D