Age Difference |Niam|

6.

,,Samozřejmě že můžeme být kamarádi. My musíme." řekne a mě se strašně uleví. Tak strašně jsem se bál! ,,Opravdu? To je perfektní." usměji se a zamíchám si kávou. 

**

,,Takže jsi vystudoval učitele tělocviku a teď pracuješ na sportovní škole?" zopakuji všechny informace, které mi Liam řekl, když jsem se ho ptal kde pracuje. ,,Ano. A co ty? Co chceš studovat ty?" zeptá se a lokne si kávy. 

Beznadějně pokrčím rameny. ,,Nevím, já nejsem v ničem dobrý. Jsem takový.." chvíli přemýšlím nad správným slovem. ,,..průměrný." zašklebím se a upiji ze svého cappuccina. ,,Ale jdi ty. Určitě jsi v něčem dobrý, jen se musíš snažit." nahne se přes stůl a žduchne mě do ramena. ,,Au. To jsem si nezasloužil." zatvářím se ublíženě a začnu si třít bolavé místo. ,,Ale nedělej. Tak tě to bolet nemohlo." se smíchem protočí očima a dopije kafe. 

,,Bolelo, ani nevíš jakou máš sílu." i když nerad, propuknu v hlasitý smích, že se ani servírky otočí. Hned přestanu a zakryji si pusu. Kouknu se na Liama, na kterém jde vidět, že také zadržuje smích.

**

,,Tak se měj." mávnu mu ještě naposledy, když hledám klíče ve své kapse. Liam mi taky zamává a odchází. 

Otevřu dveře, skopnu ze sebe boty a s táhlým výdechem si sednu na botník. V hlavě si přehrávám všechny chvilky s Liamem a přitom se usmíval jako blázen. Kousnu se do rtu pokaždé, když se v mé mysli objeví ten jeho sladký úsměv. Ty jeho krásně hnědá očka, kdykoliv se na mě podíval tak jsem absolutně..

,,Nialle? Jsi to ty?" uslyším mámu jak na mě volá z kuchyně. ,,Jo, jsem to já." řeknu otráveně a vyjdu na chodbu, kde se setkávám s mámou. ,,Kde jsi tak dlouho Pane Bože, říkal jsi, že jdeš za kamarádem a přitom tě další čeká v pokoji." uslyším lehce vytočeného Michaela. ,,Cože?" zeptám se. Proč by na mě někdo čekal v pokoji?

Uviděl jsem mamku jak jde z kuchyně a zavírá za sebou dveře, aby ji nebylo slyšet. ,,Došel za tebou Zayn, řekla jsem mu ať jde do tvého pokoje a počká na tebe, že se hned vrátíš." řekla mile a pohladila mě po tváři. 

,,Aha, díky mami." položím svoji dlaň na tu její a usměji se. ,,Jdi už radši do toho pokoje, ať tam na tebe dlouho nečeká." popožene mě a já se jen zasměji. 

Jdu po chodech nahoru, hned jak otevřu dveře do mého pokoje, uvidím Zayna jak sedí na mé židli a zamyšleně kouká na stěnu. Okamžitě jak si mě všimne vyskočí ze židle a jde ke mně. 

,,Vysvětlíš mi, proč jsi byl v cukrárně s učitelem, který nás suploval?"  chytí mě ze ramena a zatřese se mnou. ,,Hele, nechej toho. Jen jsem mu chtěl poděkovat za tu nohu." řeknu ledabyle a jdu si převléct. ,,A to jsi mu nemohl jenom poděkovat? Nebo poslat po Stylesovi čokoládu? Opravdu mi hlava nebere, proč jsi ho sakra pozval do cukrárny." rozčiluje se. 

,,A co je ti potom, prostě jsem mu chtěl jenom poděkovat, nic víc." lhal jsem, ale Zaynovi bych pravdu říct nemohl, nepochopil by to. ,,Tak dobře, nebavme se o tom." promnul si kořen nosu a sedl si na mou postel. 

,,Dobře, co si zahrát fotbal?" nabídl jsem s úsměvem. Zayn se jen zasmál a už hledal v mé skříni fotbalový míč. ,,Nebude zase tvému taťkovi vadit že si kopeme na zahradě?" zastaví se na schodech. ,,Není to můj táta a je mi jedno jestli mu to bude vadit."  seberu mu míč a utíkám k zadním dveřím na zahradu.

**

,,Ty máš branku tam a já tady."  ukazuje mi Zayn jako by tomu tady velel. ,,A proč to určuješ ty. Já to chci jinak. Ty budeš mít branku tady a já tam." ukážu se nafouknutými tvářemi. ,,Nialle? Vždyť je to úplně stejný jen si nám prohodil strany." šklebí se na mě. ,,Ne, je to můj vlastní systém." zasměji se a vypláznu na něj jazyk. Musím si z něj jednou za čas udělat srandu, je to přece můj nejlepší kamarád.

**

,,Tohle neplatilo." čertil se, když jsem mu střelil do jeho provizorní branky gól. ,,Ale platilo, budeš se s tím muset smířit." beru pyšně míč do rukou a sednu si na krásně zelenkavou trávu, jemnou jako peří. ,,Co to děláš?! Jdeme hrát, musíme si dát odvetu!" začal kolem mě poskakovat. Já se jen smál a koukal na něj. 

,,Horane, neštvi a polez to té brány ať ti můžu dát ten gól." založil ruce na prsou a zatvářil se jako malé, uražené dítě. ,,Ty prostě nesneseš, že jsi prohrál." konstatoval jsem situaci. ,,Snesu, ale ne když vím že můžu vyhrát." naštvaně si sedne vedle mě a já se opřu o zeď našeho domu, který se pyšní za našimi zády.

,,Co je nového."  zeptám se ho po chvíli ticha, které mezi námi nebylo až tak časté. ,,Našel jsem si holku." řekne jako kdyby se to stávalo dennodenně. ,,Co? Ty máš jako holku a mě se nic neřekne?" vyletím hned.

,,Ale klid Ni, jen klid." usměje se a já nemůžu dělat nic jiného, než nechat vyvádění a začít poslouchat.
,,Je pěkná, brunetka a k tomu je úplně dokonalá." zasněně se usměje. ,,Aww to je roztomilý." řeknu sarkasticky a zasměji se. ,,Neštvi mě." zašklebí se na mě.
,,Ale budu." vypláznu na něj jazyk a žduchnu do něj. ,,Hele, co to děláš?" smál se mi. ,,Nic, jen jsem rád, že jsi si někoho našel." popošel jsem k němu a poplácal ho po rameni. ,,To je super, ale nepřemýšlel jsi o tom, že by jsi si taky našel holku?" koukne na mě starostlivě.
,,No víš Zee, já ještě nepoznal holku, která by se mi líbila."  za to Liam se mi líbí až moc.

***********
Vím je ráno, ale vaše prosby o to, abych napsala další díl byly velmi účinné :D
Takže si to užijte :D
Kačíí ♥ XD