Age Difference |Niam|

44.

57K přečtení? 😄😄 Tak fajn 😊

„Ještě jednou si zkontroluj, jestli máš opravdu všechno." volala na mě mamka z ložnice, zatím co já jsem v klidu seděl na posteli ve svém pokoji. „Aby jsi pak nemusel otravovat pana Payna s tím, že jsi něco zapomněl." rychlým krokem došla do mého pokoje a vložila mi do tašky opalovací krém. Chce se mi smát, když budu celý týden ve stanu s Liamem, jak bych se mohl spálit?

„Zlato nechej ho, není zas tak blbej aby nevěděl co bude potřebovat ne?" Michael také vešel do mého pokoje, ale na rozdíl od mamky s otráveným pohledem. „Nebo je snad po jeho otci a nedokáže se sám nachystat?" vymíval se mi. Semkl jsem čelist a škaredě se na něj podíval. „Nechej toho Mikey. Já se jen starám. Bude celý týden pryč. Už je tak velký." utíkala dolů do kuchyně, aby začala chystat oběd a já se tím pádem ocitl s Michaelem v pokoji úplně sám.

„Bez tebe nám bylo líp." zasyčím, zatím co si zapínám poslední batoh. „Mně bez tebe taky bylo dobře, o tom nepochybuj. A už se těším, jak na týden vypadneš a já tady budu úplně sám s tvoji milovanou maminkou." spiklenecky se usměje a konečně odejde.

Když za ním klaply dveře skřivil jsem obličej a napodobující Michaelův hlas jsem zopakoval jeho poslední větu co mi řekl, než jsem odešel. Mrzí mě, že se vrátil tak brzo, ani nechci pomýšlet na to, co tu budou dělat až odjedu. Vůbec se mi ta představa nelíbí. I když, kdyby mamka věděla, co budu dělat já, tak by taky nebyla zrovna nadšená.

Batoh hodím vedle menšího kufru, který je podle mě z většiny naplněný zbytečnostmi, které mi mamka donutila sbalit. Mně osobně by stačilo par kusů oblečení, repelent a Liam. Toť vše, ostatní věci jsou zbytečné.

„Nini, pojď na polévku." slyším mámin hlas, volajíc mě dolů. „Už běžím." zavolám na zpět a už utíkám po schodech dolů. „Jsi s tím vařením nějaká rychlá." zasměji se, usedajíc přitom ke stolu.Nádherně to tu voní, nechápu, jak může někdo umět tak dobře vařit. „Však polévku jsem jen ohřála a maso se mi peče." položila před nás hrnec s polévkou a já jsem neváhal a naplnil jsem si celý talíř. Protože mámina polévka je ta nejlepší.

„A co taky dát přednost starším?" poví naštvaně Michael, já se ale jen pobaveně zasměji. „No tak promiň dědo." protočím oči a sednu si na židli pohodlněji. „Ty malej spratku." zašeptal podrážděně, když mamka vcházela. Vtipná situace mi nedovolila zadržet zlověstný úšklebek, kterého si mamka nemohla nevšimnout. ,,Co se děje zlato?" zeptala se s úsměvem. ,,Ale nic, dobrou chuť." 

„Jo, Liam mi ráno napsal, že se pro mě staví o půl druhé." řeknu, když dojíme polévku. „Jaký pak Liam? Pan Payne je to. Musíš k němu mít úctu. Vždyť je to něco jako tvůj učitel." opravuje mě mamka a já si až teď uvědomím, co jsem to vlastně řekl. Před mámou jsem Lilimu nikdy neřekl jinak než pane Payne, vlastně, jen jednou jsem ho oslovil Liame před lidmi, teda panem Stylesem a jeho snoubencem. Jinak nikdy.

„A o půl druhé? Tak to máme ještě hodinu čas. To se v klidu najíš a pak si odneseš kufr na chodbu ano? Aby jsme pak nezdržovali." mamka stále mluvila, ale já už poslouchal jen napůl, jelikož právě donesla talíř plný masa.

*****************

,,Tak ahoj zlato. A nezapomeň zavolat až dojedete. Ne, že na to zapomeneš jako vždycky." volá na mě mamka ze dveří, zatím co já nastupuji do auta kde už sedí Liam. ,,Neboj mami, ahoj." naposled na ni pohlédnu a zavřu za sebou dveře od auta. Od teď se všechna moje pozornost soustředí na usměvavého bruneta, který zrovna zatáčí za roh naší ulice a zastavuje u chodníku. 

,,Co se děje? Proč tady zastavuješ? Copak budeme stanovat na ulici?" zasměji se a rozepnu si bezpečnostní pás. ,,To ne, jen jsem se chtěl pořádně přivítat se svým přítelem. Ale jestli nechceš, tak nevadí." zasměje se a natahuje ruku, aby opět nastartoval, ale já mu to nedovolil. 

,,Ne, prosím, já to tak nemyslel. Chci se s tebou řádně přivítat, i když  by bylo lepší kdyby tady nebyli žádní lidé." vyhlédnu z auta a když se nikdo nedíval, naklonil jsem se k němu a daroval mu dlouhý polibek. ,,Už se těším na večer." zašeptám mu do rtů. Při pomyšlení na mé nápady na večer jsem ho musel políbit znovu. ,,Já taky." usměje se a lehce se odtáhne. ,,I když víš, co si o tom myslím. Ten měsíc a půl by tě přeci nezabil." prsty mi projede vlasy, čímž mi je pořádně rozcuchá.

,,Zabil, už tak jsem byl na pokraji sil." s vážnou tváří ho chytím za ramena. ,,Ale díky tomu, že jsem tě tak trochu svedl jsem dokázal přežít." hrdě se usměji a znovu ho políbím. „Tak trochu? Vždyť jsi mě málem znásilnil." zasměje se a nastartuje.

„Jsi hroznej Payne." zabručím zatím co Liam vyjíždí z města. Domku je kolem cesty čím dál méně a já tak poznám, že se blížíme k lesu. „To nějak přežiju." mrkne na mě. Rychle pak vrátí zrak k vozovce. „A opravdu tam budeme úplně sami?" zeptám se ho po chvilce ticha.

Liam se zlověstně usměje. „Ano, úplně sami. Jen ty, já a nekončící příroda. Takže nad nikdo nebude moci rušit."mezitím, co on povídá ty slasti pro mé uši, já si skousávám spodní ret.

„Tak to se opravdu moc teším."

******************************

Sorry za minule, ale celej čtvrteční večer jsem vysvětlovala své malé sestřence, že Harry není holka a Mikey nebere drogy ._. ale miluje Nialla takže dobrý c:

Love ya  ❤