❤️Psycho my life(5sos-Luke Hemmings CZ)❤️

21.část

Probudila jsem se v nemocnici.Všude okolo mě byli přístroje a do nosu mě hned uhodil známí pach nemocnice.Naproti mé posteli byli dvě křesla ve kterých seděli Adel a v tom druhém Pav.Cítila jsem se zvláštně....vím přesně co se stalo...a znám i důvod proč se tohle všechno stalo....

Moje ruka snad vážila nejmíň tunu a já s ní dokázala jen pohnout...nic víc.Holky spali a jejich tváře byli rudé a napuchlé...zajímalo mě spíš kde je Luke.Dává si to za vinu nebo mu je to jedno? Mám strach...nevím proč ale můj strach je čím dál víc horší a horší.

Do pokoje vtrhl doktor a já zavřela oči a dělala že spím....nevím proč ale přišlo mi to tak lepší.Pootevřela jsem jemně a nenápadně oči a pozorovala ho.Měl vypracované ruce...a myslím že i pod tím tričkem nebyl špatný.Vypadal tak na 21 a byl krásný...bože nad čím to přemýšlím!

Nedokázala jsem ale z něj otrhnout oči...byl jako magnet.Nic jsem s tím ale nezmohla.Sledovala jsem jeho oříškové oči které detailně prohlíželi přístroje ke kterým jsem byla napojená.Jeho hnědé vlasy mu trochu padaly do očí a mě to přišlo tuze roztomilé.

Pohlédl na mě a já se nevině uculila a sklopila pohled. ,,Slečno vy jste se už probudila?, no bylo na čase...šest měsíců,,zakroutil hlavou a já na něj vykulila oči. "Kolik?!,,zachraptěla jsem. ,,Slečno uklidněte se, musíte odpočívat,,řekl a upravil mi polštář. ,,Jak dlouho tu jsem?,,zašeptala jsem zoufale a hleděla na něj. ,,šest měsíců...,,řekl a stále se mi díval do očí. "A kdy můžu pryč?,,šeptla jsem a pomalu si sedla. ,,Asi až za týden...možná dva...uvidíme, vše záleží na vašem stavu,,usmál se jemně a odešel z pokoje.

Povzdechla jsem si a podívala se na holky.Byli roztomilé když spali...ale trápila mě otázka...proč? Celé dopoledne jsem jen ležela v pokoji a přemýšlela....bolela mě sice hlava a tak mi moc nešlo u toho přemýšlet ale zkoušela jsem to.

Skočila jsem z mostu...ale co pak? Kdo mě vytáhl z vody a zavolal sanitku?, dělá si vůbec o mě Luke starosti?, a co kluci?, jaký mají na mě potom všem ještě názor?, budou mě ignorovat?, kde vlastně teď vůbec jsou?

Během toho přemýšlení jsem usla a probudila se až večer.Nikdo už v pokoji nebyl....byla jsem tu jen já a to velké okno....okno ze kterého bych nejraději skočila....ale proč?

Proč se chci zabít?, proč? Něco by tu bylo....jeden důvod by se našel....ten důvod je Luke....

Počítám s tím že už pro ně asi nepracuju...ale stejně si musím sbalit věci a aspoň se rozloučit s holkama....ale co kluci? Odejít bez rozloučení se mi nechce...ale co když už mě nechcou vidět?

Cítila jsem slzy na tváři.Představovala jsem si to celé jinak...myslela jsem že budu s Lukem chodit a vše bude dobré...

Ale nic....stal se přesný opak...přesný opak toho co byla moje vysněná pohádka...

Chci bojovat!, nechci se toho všeho tak lehce vzdát ale co když už mě prostě nepříjmou....co když už mi nedají šanci?....co když už pro ně neexistuju?

--------------------------------------------------

Hi! Omlouvám se že jsem nepřidala díl ale slavili jsme a já poslední dobou vůbec nestíhám:((

--Hemmo--