❤️Psycho my life(5sos-Luke Hemmings CZ)❤️

29.část

Ráno jsem se probudila a protáhla se.Porozhlédla jsem se po pokoji ale zase zesmutněla....chyběl mi Luke.Vstala jsem a šla rovnou do kuchyně.Pav už dělala snídani a pobrukovala si písničku kterou jsem až moc dobře znala...

"Dobré ráno,,pozdravila jsem ji a ona jen pokývala hlavou a dál si zpívala. "Co děláš?,,zeptala jsem se jí a sledovala jak něco vaří. ,,Dělám palačinky ale...no...nevím jestli budou dobré,,uchechtla se a já se jemně usmála.

Sedla jsem si na linku a pozorovala ji.Stejně mi to pořád nejde do hlavy...proč mi to řekl teď a né předtím?, proč tvrdil že je vše ok ale nebylo?, stalo se snad něco kvůli čemu tohle musel říct?

,,Hej!,,vyjekla Pav a mávala mi rukama před obličejem. "Co??,,zeptala jsem se zmateně. ,,Co je to s tebou?,,zašeptala Pav a sledovala mě. "Luke,,zašeptala jsem jedno slovo a jí musela hned dojít co jsem myslela. ,,Ježiš,,protočila očima. "Tak promiň že mě náš rozchod zničil, snažím se nebýt na dně ale myslíš že na to za týden zapomenu?!?,,vykřikla jsem a stoupla si. ,,Já se taky rozešla s Mikem a co?!?, furt o něm nemluvím a snažím se zapomenout!,,vyjekla a rozhodila rukama.  "Jenže já Luka opravdu milovala, každý si bere rozchod jinak a né jako ty,,sykla jsem a odešla do pokoje.

Zamkla jsem se a lehla si do postele.Musím pořád někoho ztrácet.Nejdřív Luke a teď už i Pav? Copak už té ztráty a bolesti nebylo moc?  Ty zraněné city a srdce ve kterém je obrovský bolavý šíp...se jen tak nezahojí....Potřebuju aby mi ten šíp někdo vytáhl...abych konečně zapoměla...a abych byla konečně šťástná...

Sedla jsem si a utřela si slzy.Špičkama prstů na nohou jsem se dotkla studené podlahy a nadechla se.Zbalila jsem si všechny své věci a obula se. ,,Kam to jdeš?,,zeptala se Pav a založila si ruce na prsou. "Pryč...někam...kde nebudu nikoho  otravovat a on mě,,zašeptala jsem a odešla.

Přivolala jsem si taxi které mě odvezl do parku.Sedla jsem si na lavičku a hladila si bříško.Nevěděla jsem kam půjdu protože do hotelu nechci, je to tam drahé...

Přemýšlela jsem ale vyrušilo mě bouchnutí míčem do nohy.Podívala jsem se na toho kluka který šel ke mě.Měl hnědé vlasy a modré oči...byl tak sexy a....panebože nad čím to přemýšlím!

Přiběhl ke mě a když si všiml že jsem těhotná, klekl si a hladil mě po noze. ,,Jsi v pořádku?!?,,vyjekl a vystrašeně se na mě díval. "Jo,,usmála jsem se jemně a on si sedl vedle mě. ,,Mohl bych tě pozvat na něco jako omluvu?,,uculil se ale já cítila slzy v očích a dala si obličej do dlaní. ,,Promiň, řekl jsem něco špatně?,,zeptal se rychle. "Ne...já jen...nemám teď kde bydlet...a...ne promiň, nebudu ti říkat své problémy, stejně tě ani neznám a nezajímalo by tě to,,šeptla jsem. ,,Ne!, právě naopak!, jestli nemáš kde bydlet tak můžeš jít ke mě, přece nebudeš spát na lavičkách v parcích a ještě k tomu, když seš těhotná!, můžeme zajít třeba teď do kavárny a poznat se, prosím, nestrpím pohled na to, že tu budeš někde večer spát,,zašeptal a já se na něj podívala."Tohle vždycky říkáš holkám které poznáš?,,šeptla jsem a utřela si slzy. ,,Možná je to hodně divný že ti to nabízím, ale moje přítelkyně zemřela...bydlím ve velké vile sám a mít tam společnost by bylo super, prosím,,zakňučel a já se rozmýšlela....hraje to na mě nebo ne?

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Hi! Další díl, snad se líbí a moc děkuju za krásné komentáře lásky <3 strašně mi to pomáhá jak ve psaní tak i v tom, se pořád usmívat:3

--Hemmo--