Cigarettes? No, thanks.

Zítra zas

DALŠÍ DEN
Matka se semnou od včerejška moc nebaví, ale něco mě za tím klukem pořád táhne. Chci ho poznat. Ne já ho musím poznat a proto po škole jedu do toho ústavu. Jen se modlím ať nikde nepotkám mámu. Auto jsem zaparkovala o pár bloků dál aby ho máma neviděla. Na oči si nasadím sluneční brýle a přes hlavu si přetáhnu kapuci. Na sobě mám oblečené: kraťase a delší šedou mikinu s kapucí a botasky. Když jsem před ústavem tak mé oči uvidí mamčiné auto. Takže ještě v práci je. Vejdu do vnitř a sluneční brýle mám pořád na očích a tak i kapuci na hlavě. Pořád se kolem sebe rozhlížím a nakonec vyběhnu schody na horu a hledám Justinův pokoj, když ho najdu tak zaklepu. Doufám, že tam bude.

„No?" uslyším jeho hlas a proto dveře hned otevřu. Do oka mi spadne Justin, který leží na posteli, ale když mě uvidí tak si hned sedne.

„Tiffany ?" vyjekne v celku dost nahlas „šš" naznačím mu aby tolik neřval a pomalu zavírám dveře. Sundám si kapuci a tak i sluneční brýle. „Co tady děláš?" zeptá se mě. „Šla jsem se za tebou podívat" řeknu na rovinu.

„Ale proč?" zeptá se „Jako jestli ti tady vadím tak klidně můžu jít domů" skřížím si ruce na hrudi. „Ne v pohodě" pokrčí rameny.

„Co říkala tvá máma na tu cigaretu?" zeptá se „ehm" odmlčím se a podívám se na nohy „vyhrožovala mi, že když budu kouřit skončím tady taky, a že jsem jí zklamala a pak semnou už skoro vůbec nepromluvila" řeknu mu a nakonci pokrčím nezaujatě rameny.

„Ou. Měla jsi mě nechat. Chtěl jsem se přiznat" řekne „já vím. Ale nedovolila bych ti to" řeknu mu na rovinu. Trošku se pousměje, ale hned na to zvážní a sklopí pohled.

„Stalo se něco?" zeptám se, protože jeho pohled trochu zesmutní „Ne. Jenom strašně mi někoho připomínáš s chováním." řekne a konečně mi věnuje pohled. Sednu si vedle něho na tu tvrdou postel.

„A můžu se zeptat koho?" optám se po tichu. „Mou mrtvou holku" řekne na rovinu a mě z toho vyskočí husí kůže. „A jak se jmenovala?" optám se ho opatrně „Emily" odpoví.

„Hele mohli by jsme se prosim tě bavit o něčem jinem?" zepta se „jo jasně. Jaké to tady je?" optám se a porozhlédnu se po pokoji „žiju" pokrčí rameny a já se jen mírně pousměju. Najednou uslyším mámin hlas na chodbě.

„Matka. Kam se mám schovat?" vyjeknu. „Do skříňe." hned doběhne ke skříni a otevře ji. „Nevlezu se tam" vyjeknu „ale ano vlezeš. Hop. " řekne a já tam teda vlezu. Je tu tma. Uslyším jak mě tady zamknul. „Ty jsi mě zamkl?" vyjeknu „jo" zasměje se. A najednou uslyším otevření dveří a hlas mé matky. Říká, že má jít dolů a dál jsem nerozuměla. Do prdele. Nechá mě tu zamčenou. To snad ne. Najednou uslyším bouchnutí dveřmi, ale naštěstí odešla jen má matka a Justin mi v klidu otevře.

„Bylo to o fous" zasměje se Justin a já s ním. „Ale už musíš jít" řekne a já přikývnu „takže zítra zas?" uchechtnu se „proč sem chceš chodit? Neznáme se" „ale můžem se poznat. Hele chci ti jen pomoct a aby jsi tu nebyl sám" usměju se „Tak teda zítra zas" vydechne a potom mi pomůže se dostat nepozorovaně ven.