A co ty?

3K 197 9
                                    

Když se s Justinem rozloučím tak jdu domů. „Kde jsi tak dlouho?" optá se mě máma hned ve dveřích. Má teď o mě velkou starost, ale která máma by neměla. „Ehm.. Myslím, že jsem si vzpomněla na to co se dělo" zalžu zmateně. Stejně jsem blbá, že mu pomáhám, ale co už. Prostě mě za Justinem něco táhne. „Vážně zlato?" pohladí mě máma po rameně. Jen přikývnu a začnu vzpomínat na to co se mi tam dělo. Z očí mi steče slza, kterou mi mamka setře „A řekneš mi to zlato?" optá se a já přikývnu. Mamka mě chytne za ruku a táhne mě do obyváku, kde se usadíme na gauč. „Povídej zlato" smutně se pousměje a chytne mě za ruce.

„U-unesl mě chlap. Lex Fields. Ten co pomáhal Justinovi. Mlátil mě a-a nechal mě-mě v místnosti asi 3 dny bez jídla a-a bez vody" říkám roztřeseným hlasem to co mi dělal Justin jen měním jméno. „Zlatíčko" v táhne mě máma do obětí a slyším máminy vzlyky. Taky se rozpláču. Konečně se někomu můžu svěřit. Sice to není uplná pravda, ale aspoň něco.„Takže Justin tě neunesl?" optá se „ne. Nebyl tam. Až ten poslední den. To on mi zavolal záchranku" poupravím pravdu setřu si slzy. „Zavoláme to na policii, ano?" optá se máma a já přikývnu. S mamkou ještě ten den jedeme na policejní stanici. Řeknu jim to co mamce. Teď je hledaný hlavně Lex. Když dojedeme domů tak jdu hned spát.

DALŠÍ DEN
Vzbudí mě nějaký rámus na mém okně. Jako kdyby do něho někdo mírně bouchal. Otevřu oči, vstanu z postele a jdu k oknu. Všimnu si, že Justin hází malé kamínky do okna. Otevřu okno a Justin přestane házet kamínky do mého okna. „Co tady děláš?" zeptám se ospale. „Odstup od okna" jak řekne tak udělám. Matka je už naštěstí v práci. Stoupnu si k posteli a čekám co se bude dít dál. Justin ani né za půl minuty stojí přede mnou.

„Řekni mi důvod proč mě v.." odmlčím se a kouknu na hodiny „osm hodin budíš?" optám se a zívnu si. Až teď si uvědomím, že před ním stojím jen v kalhotkách a v tričku. Justin si mě projede pohledem od hlavy až k patě a u toho si zakousne spodní ret. Jen si odkašlu a skřížím si ruce na hrudi.

„Ou promiň." uchechtne se a podívá se mi do očí. Trošku zčervenám. Kruci Tiffany nečernevej se. Okřikne mě podvědomí.

„Jak to včera šlo?" zeptá se a posadí se na mou postel. „Dobře." odpovím jednoduše. „Ty se, ale umíš vyjádřit" řekne itonicky a uchechtne se. „Já vím" zazubím se a taky si sednu na postel. Je mi to v celku nepříjemné stát před ním jen v kalhotkách a triku.

„No, ale nastal jeden problém" jeho pohled zvážní. Sednu si do tureckého sedu a natočím se na něj. „Lex jde po mě" řekne Justin v klidu „a to říkáš jen tak?"vyjeknu a poupravím si culík. Jen aby bylo jasno tak spávám většinou v culíku. Nemám ráda, když mám vlasy nalepené na obličeji.

„Jo. A dávej si pozor i ty. Je dost možné, že půjde i po tobě" říká v klidu. „Děláš si ze mě prdel?" křiknu po něm a zvednu se z postele.

„Vždyť je schopný mě zabít" stresuju a procházím se flustrovaně po pokoji. Justin vstane z postele a přejde ke mě.

„Klid" chytne mě za ramena Justin a jeho oči mě uklidňují. „Řekni to doma ať ti zajistí policejní ochranu. Nic se ti nestane. " usměje se „A co ty?" optám se ho „Mě nic neudělá. Ano pohádali jsme se, ale nezabil by mě" řekne a pohladí mě po tváři.

„Kvůli čemu jste se pohádali?" optám se ho. „Ještě ne. Ještě ti to neřeknu" pořád se hezky usmívá a já mu úsměv taky obětuji.

Cigarettes? No, thanks.Kde žijí příběhy. Začni objevovat