Cigarettes? No, thanks.

Myslím to vážně!

Omlouvám se za chyby :) část není kontrolovaná. Jinak užijte si část. Snad se bude líbit :).

Cestou zase usnu. Nezajíma mě kam mě veze. Při něm se cítím v bezpečí. „Tiffany" uslyším své jméno, ale ignoruju ten hlas. Najednou ucítím na své tváři jemné polibky. Usměju se a pomalu otevřu oči. Můj pohled spadne na Justinův obličej. „Pojď" usměje se na mě Justin a chytne mě za ruky. Opatrně vystoupíme z auta. Všude je tma takže nic nevidím. Na zem dopadá lehké měsíční světlo, ale i tak vydím jen tmu. Bojím se. Chytnu Justina za ruku. „Co tu děláme?" zeptám se nervózně a trochu vyděšeně. „Justine" zašeptám vyplašeně, když náhle necítím jeho dotek na mé ruce. Bojím se, že mě tu nechá a odjede pryč.

„Neboj se" uslyším jeho hlas a následně mé oči uvidí svítící světýlka, které jsou zachytlé o stromy. Je to krásné. „Wau" vydechnu a otočím se na Justina, který se usmívá jak sluníčko. Přejde ke mě a chytne mě za ruku. „Co to je?" optám se nadchle „líbí se ti to?" zeptá se a já horlivě přikývnu. „Tak pojď" usměje se, chytne mě za ruku a jdeme cestičkou, která je osvícená těmi světýlky. Nedokážu odtrhnout oči od těch světýlek, které osvicují tmavou oblohu. „Je to nádherné" vydechnu „to jsi udělal pro mě?" zeptám se a u toho se zastavím.

„Zbylo to tu z nějaké akce " nervózně se na mě Justin usměje. „Zasloužíš si mít nějakou hezkou chvilku, u které zapomeneš na své problémy" řekne a u toho mě pohladí po tváři. Usměju se na něho. „Pojď" chytne mě za ruku a jdeme dále osvícenou cestičkou. Zjistím, že jsme někde na kopci. Zastavíme se na vrcholu kopce odkud jde vidět osvícené město. „Wau." vydechnu a na Justina se více přitisknu. Hodí přeze mě jeho ruku. „Je to tady krásné" řeknu mu popravdě a dívám se před sebe na světelkující město. Někdo by řekl, že je noc, a že celé město bude zalitou tmou, ale tady to žije.

„A romantické" doplní mě Justin a já se usměju. Odtáhnu se tak abych mu viděla do tváře. „Co ke mě cítíš?" optám se ho a jeho pohled zvážní. „Popravdě? Miluju tě." vydechne a pokračuje „Myslel jsem, že "od smrti" Emily se nezamiluji do žádné jiné dívky. Ani jsem nechtěl. Nechtěl jsem zažít tu bolest ztráty jako u ní. A ani nechci. Nechci tě ztratit, protože jsem pochopil, že ty jsi ta nejdokonalejší osůbka, kterou jsem kdy potkal. Tolikrát jsem ti ublížil a ty si mi i přesto odpustila. Ale já si nikdy, opakuji nikdy neodpustím to co jsem ti udělal. Miluju tě. " řekne mi a mě z oka steče slza. Nikdo mi neřekl nic tak krásného. „Taky tě miluju" vydechnu a obejmu ho. Nakonec Justin donese z auta deku a položí ji na trávu. Lehneme si na ni. Justin mě objímá a já ležím na jeho hrudi. Díváme se na hvězdy, které jsou jasně vidět „děkuju" šeptnu „za co?" optá se a bradou se opře o mou hlavu „za krásnou noc strávenou s tebou" usměju se.

„A já ti děkuju za každou sekundu strávenou s tebou" řekne „ó ty jsi dneska jaký si romantik" zachichotám se a Justin se i semnou vyhoupne do sedu. „Myslím to vážně. Všechno co jsem řekl myslím vážně" řekne a jeho tvář je vážná. „Já taky" už to nevydržím a spojím naše rty v jedno.