Cigarettes? No, thanks.

No a?

DALŠÍ DEN
Celou noc jsme strávili na té dece, kde jsme v obětí usnuli. Vzbudím se na Justinové hrudi, který pomalu a spokojeně oddechuje. Pozoruju ho. „Nečum na mě" zachraptí a usměje se, ale i přesto má zavřené oči. Zachichotám se a pohladím ho po tváři. Jenže jeho ruka mě zastaví. Pomalu otevře oči a jeho obličej se skřiví pod nátlakem světla. Hned však spojí naše rty v jedno. „Dobré ráno" ze slovy se odtáhnu „bré" zachraptí jeho ranní hlas. Najednou si však uvědomím, že jsem celou noc spala tady. Hned se vyhopnu do sedu.

„Co se děje?" zeptá se zaskočeně a já si prohrábnu vlasy. „Nic. Jen musim domů" s gumičkou, kterou mám kolem zápěstí si udělám culík. „Jo jasně" usměje se a taky se posadí. Poupraví si vlasy, které mu padají do obličeje. Oba se postavíme na nohy. Pomůžu Justinovi schovat deku do auta a potom už jedeme domů.

„a jak si se vyspala?" zeptá se mě Justin cestou ke mě domů. „Dobře" usměju se „ty?"

„No" odmlčí se. „Výborně" věnuje mi sladký úsměv a já se skousnu do rtu. „Na chvíli jsem zapomněla na vševhno co se kolem nás děje" zašeptám, když Justin zaparkuje před mým domem. Můj pohled padne na Justina, který se mírně pousměje „to byl účel" dlaní mě pohladí po tváři.

„To co jsem ti řekl v noci. Jsem myslel vážně. A ochráním tě před vším zlým" po jeho větě se usměju. „Věřím ti" vážně mu věřím, i když on byl ten, který mi ubližoval. Ublížil mi hodněkrát. Málem mě i zabil, ale já mu prostě věřím. Člověk dělá chyby, ale chyby jsou lidské. Ale co, když to udělá znovu? Co, když mi zase ublíží?

„Nad čím přemýšlíš?" vytrhne mě z myšlenek Justinův hlas. „Nad ničím" zatřepu hlavou. Justin si mě přeměří pohledem a nakonec to nechá být. Justin se ke mě nahne k polibku, ale já ho zastavím svou rukou na jeho hrudi. Věnuje mi tázavý pohled a já se jen zmateně dívám do jeho očí. Vážně to tak chci? Najednou se libovolně mé rty otřou o ty jeho. Justin začne s rtama pohybovat a já každý jeho pohyb zopakuji. Justin se odtáhne a široce se usměje „pak ti zavolám" řekne a já otevřu dveře. Věnuju mu pohled a výjdu z auta do domu. Hned u dveří mě přepadne matka z otázkou, kde jsem byla.

„Projít se" zalžu. „Tiffany. Nekecej mi. Viděla jsem tě s tím Justinem. " křikne po mě až poposkočím z toho jak se leknu. „Stýkáš se s ním?" dodá. „No a?." pokrčím rameny. „Něco jsme ti snad s tátou říkali, ne? Je to zločinec proboha." vyjekne a já jen mlčím. Nechci tohle poslouchat. Projdu okolo ní ke schodům.

„Můžu ho udat na policii" uslyším za sebou a na schodu se zastavím „proč?" otočím se na ní. „Už se s ním nebudeš bavit" zavrčí. „Hah. Takže ty mi to zakazuješ, jo?" ironicky se zasměju. „Pár týdnu jsi na mě kašlala. Tak kašly i teď." ze slovy vběhnu do pokoje, zavřu za sebou dveře a skočím do postele. Nikdo mi nebude diktovat život. Nakonec se rozhodnu, že půjdu do sprchy.

Ahoj✋
Omlouvám se za dlouho nepřidanou část, ale není nálada a ani chuť na psaní. Něco jsem sesmolila tak snad se vám ta část aspoň trochu líbí. Přemýšlela jsem... Že bych na chvilku dala pauzu se psaním.. Stejně se mi zdá, že poslední dobou mé části stojí za houby.. Chtěla bych znát váš názor... Jestli mám pokračovat nebo dát na chvilku pauzu..