Cigarettes? No, thanks.

Musel jsem..

„Tiffany" uslyším křik svého jména, když se snažím dovolat Justinovi. Zvednu se z postele a jdu dolů do obyváku odkud šel ten hlas. Když uvidím tátu tak se v rychlosti za ním rozeběhnu a obejmu ho. Táta mě pevně stiskne v obětí a já se usměju. Neviděla jsem ho dlouho takže ani nevíte jak dobře se cítím. Táta se odtáhne a posadí se na křeslo.

„Musíme s tebou něco probrat" řekne táta a já jen pozorně poslouchám a čekám než něco řekne. „No?" popoháním ho. „Stěhujeme se" vyhrkne a mě chvilku trvá než si v hlavě uvědomím co právě řekl. „Co že?" vyjeknu rozhozeně „kam?" dodám. „Do Londýna"odpoví matka a usměje se. Co že? To je daleko. „No to teda ne.. Ja se nikam nestěhuju" začnu couvat do zadu a u toho záporně kývám hlavou.

„Táta by už nemusel nikam jezdit. Byl by s náma" usměje se máma, ale já začnu zase horlivě kývat hlavou ze strany na stranu. „To mi nesmíte udělat" vyjeknu „mám tady přátelé" rozhodím rukama „koho? S Melánií se nebavíš pokud vím" řekne máma „myslíš Justina? " dodá a já si jen skousnu spodní ret „no to je jeden z důvodů proč opouštíme Texas" řekne Táta.

„Nikam se stěhovat nebudeme. Žiji tady od malička. Nemůžeme tohle místo jen tak opustit" říkám a u toho gestikuluji rukama. „Ale můžeme. Co pak by jsi nechtěla více času strávit se svým otcem?" optá se matka. „Kdy se stěhujem?" zeptám se ignorující její otázku. „Během dvou týdnů" řekne táta. „Cože?"vyjeknu. „Začni pomalu balit" řekne matka a přehodí si nohu přes nohu. V rychlosti vyběhnu do svého pokoje. Popadnu mobil a vytočím Justinovo číslo. „Zanechte prosím správu" ozve se.

„Justine. Nevim co jsem udělala, že už mě nechceš vídat, ale za dva týdny se stěhujem. Prosím tě zavolej mi. Milu" píp píp. najednou se hovor přeruší. S povzdechnutím se přesleču do tepláku a do šedé mikiny a opatrně jdu ven z domu. Dojdu ke Kelsi a zaklepu na dveře, které se otevřou a ve dveřích stojí malá brunetka.

„Ahoj" pozdravím ji „ahoj. Co tu dělaš?" optá se mě a rukou mě pobídne ať jdu do vnitř „kde je Justin?" zeptám se jí „psal mi, že odjel, ale nic nevim.." povzdechne si. Sedneme si do obyváku na gauč a řeknu jí všechno co se stalo „a za dva týdny se stěhujem" dokončím větou. „Kam?" vyjekne Kelsi „do Londýna" „a-ale vždyť to je daleko" „já vím" zašeptám.

„A už za dva týdny?" vydechne otázku Kelsi „jo." povzdychnu si. „Tiffany" Kelsi mě obejme. „Mohla bych tu dnes u tebe zůstat? Nechce se mi domů" zeptám se Kelsi. „Jasně, že můžeš" usměje se na mě. Celý den se díváme na filmy a jíme popcorn. Volala mi mamka a tak jsem ji řekla pravdu. Nezlobila se. Dovolila mi to. Právě se díváme na film: Dlouhá cesta a brečíme u toho jako malé děti. Najednou Kelsi zapípá mobil. „Tiffany? Napsala mi má sestra, že potřebuje pohlídat malou Amálku" řekne a já jen přikývnu. Ano Kelsi je teta dvouleté holčičky. „A mám odejít?" zeptám se jí „Ne. Vždyť tu máš přespat. Takže nikam nejdeš" zarazí mě Kelsi. Nakonec se s ní rozloučím a zůstávám v jejím bytě sama. Asi za půl hodiny uslyším otevření dveří. V domění, že je to Kelsi stopnu film a zvednu se z gauče. Dojdu do chodby, ale Kelsi tam není. Přede mnou stojí Justin. „Justine?" řeknu jediné co mě napadane. „Co tu děláš?" nazvedne obočí „proč jsi to udělal?" zeptám se na otázku, která mi nedala spát. „Musel jsem."