Máš o ní vážně strach

1.8K 149 49
                                    

„Já ti ji tady prostě nenechám" vyjeknu, když oblékám Barunku. „Hele. Tady ji bude líp. Než u tebe v práci. Kde vůbec pracuješ?" zeptá se Justin, který se opírá o futra dveří.

„V knihkupectví" odpovím mu jednoduše. „No.. A na víc. Chci být chvíli se svou dcerou" řekne a já se ironicky zasměju.

„Aha" řeknu jedině. „No tak. Nech mi ji tady" „neuměl by ses o ni postarat" vyjeknu. „Proč myslíš?" zeptá se a já se na něj otočím „Dokázal bys jí přebalit? Nebo nakrmit? a co když ti bude brečet?" ptám se ho „nech mi jí tu. Kdyby byl nějaký problém tak ti zavolám" řekne jednoduše a stoupne si rovně. Je pravda, že jsem se snažila najít otce pro Barunku. Protože už sama jsem to nějak nezvládala. Ale Justin? Který mě jenom vydírá? Nechci aby si Barunka myslela, že je jeho otec, i když to tak je. „Justine. Nechci aby se jí něco stalo" vydechnu „nic se jí nestane. Stavíme se kdyštak do tvé práce. Je to knihkupectví na náměstí?" zeptá se a já přikývnu. „Tiffany prosím" zaškemrá

„No dobře. Tak já ti jí tady nechám. Na jídlo jí dej nějaké těstoviny a po obědě jí dej spinkat. Kdyby nemohla usnout tak jí ohřej mlíko v mikrovlnce. Předtím než jí to mlíko dáš tak zkus jestli není příliš horké ať si nespalí jazyk. A kdyby se cokoliv stalo tak mi zavolej." říkám mu a on mě pozorně poslouchá „do kolika jsi v práci?" zeptá se „dneska do tří" odpovím mu „tak až se vyspí tak mi se za tebou půjdem podívat" řekne a já přikývnu „Hlavně jí pořádně obleč aby nenastydla a" chci pokračovat, ale Justin mi skočí do řeči „V klidu. Zvládneme to" mrkne na mě. „Dobře" špitnu a vstanu ze země. Natáhnu se pro kabelku s věcma a dám pusinku Barunce. Obejmu ji a její malé ručičky se obtočí kolem mě.

„Vážně se o ní bojíš" řekne zamyšleně Justin „jo. Je to moje všechno" špitnu a odtáhnu se od ní. Usměju se na ní a ona se na mě uculí. „Neboj. Budu na ní dávat pozor" pousměje se na mě Justin a já tomu nevěnuji žádnou pozornost.

„Já teď půjdu do práce a ty tady budeš s Justinem. Ano?" zeptám se jí a ona přikývne „pusinku" řeknu jí a ona mi dá pusu na rtíky. Pohladím jí po vláskách. „Hlavně kdyby se cokoliv stalo tak mi zavolej" řeknu Justinovi a on přikývne. Bez dalších slov odcházím z domu.

Ahoj✋
Tohle je sice kratší kapitolka, ale chtěla jsem dneska jestě vydat. Chci jenom říct, že nevím jak teď budu vydávat části. Jelikož jsou prázdniny tak teď jezdíme tam a tam na návštěvy a podobně. Je dost možné, že nějaký den vydám dvě části a jiný den třeba ani nevydám. Uvidim. Takže mějte prosím pochopení. 😃

Čusík✌

Cigarettes? No, thanks.Kde žijí příběhy. Začni objevovat