Cigarettes? No, thanks.

Nepustím tě.

„Můžu se tě na něco zeptat?" zeptá se mě Tiffany, když jsme v mém pokoji. „No?" zvednu k ní pohled „miluješ jí ještě?" její otázka mě zaskočí. „Ne." odpovím jí „ale vždyť. Jak jsi mi o ní říkal tak to vypadalo, že ji pořád miluješ" řekne a nervózně si hraje se svými prsty. „No. Miloval jsem ji, tak že mě to pořád bolí, když si na to vzpomenu, ale to je pryč. Už nepatří do mého života. Pro mě už je mrtvá. Teď patříš do mého života ty" řeknu jí po pravdě a ona se na mě široce usměje. Opatrně se ke mě nahne a položí si své čelo o to mé.

POHLED TIFFANY
Opřu si své čelo o to jeho. Jeho dech cítím na svých rtech. „Chci tě tak políbit" vydechne mi do rtů. „Co ti v tom brání?" šeptnu a na to se už jeho rty přitisknou na ty mé. Položí mě na záda a leží nade mnou. Začne mi vyhrnovat triko až nakonec triko leží na zemi. Taky mu vysleču triko a Justin se na mě usměje. Začne mi vyslíkat ryfle.

„Justine" šeptnu a on mi ryfle vysleče uplně. Teď momentálně ležím jen ve spodním prádle. Trošku se odtáhne a prohlédne si mě od hlavy až k patě. „Měla bych jít" vydechnu. „Co že?" vyjekne zmateně Justin. „Není to správné" sednu si „proč?" skrčí obočí. Jen si povzdechnu. Justin se na mě tázavě podívá. „O můj bože. Ty jsi panna" vyjekne Justin a já ucítím tu trapnost.. „Možná" šeptnu a poškrábu se na zátylku. „To snad není možný" vydechne a já se začnu červenat. „Tak krásná holka a panna" usměje se „hm" šeptnu a pohled mám upřený k zemi „to nevadí" pohladí mě po mé rozpálené kůži na líčku.

„Až budeš připravena" usměje se a ze země mi podá tričko. Vděčně se na něho usměju a triko si obleču. Do pokoje vtrhne Kelsi. Když nás uvidí tak její pusa se otevře do tvaru 'O'.

„O-omlouvám se. Ne-nechtěla jsem rušit" řekne a otočí se k nám zády a chystá se opustit pokoj. „My jsme nic nedělali" vyjekne Justin a já cítím jak se lehce červenám „ale málem jo" řekne a zastaví se „co jsi chtěla?" zasměje se Justin a podá mi ryfle, které si obleču. Justin si obleče tričko a Kelsi se na nás otočí. „Jen že jestli nemáte hlad" nevinně se usměje. „Já už stejně musím domů" řeknu a z postele si stoupnu. „To teda ne" Justin zakroutí hlavou a v rychlosti vstane taky z postele. „Ale jo." rozmáchnu rukou. „Ne. Může se ti něco stát"

„Co by se mi stalo?" ruce si skřížím na hrudi a čekám co mi odpoví. „Nemůžeš jít pryč. Nepustím tě" vyjekne Justtin