Tak máš smůlu

2.7K 190 13
                                    

Crr..crr..crrr..crrr..
Jen se zavrtím nad tím otravným zvukem, ale znova.
Crr..crr..crr.crrr
Převrátím se na bok a narazím do něčeho. Pootevřu oči a uvidím Justina. Budík pořád nepřestává bzučet. „Nechceš už ten zasraný budík vypnout?" uslyším ranní hlas Justina. „Já chci spát" zafňukám. „Tak ten budík vypni" zavrčí Justin a převrátí se na bok. S povzdechem se posadím, vezmu budík do ruk a snažím se ho vypnout, ale neposlouchá. Justin zavrčí a posadí se. Vytrhne mi budík z ruky a snaží se ho nějak vypnout, ale pořád bzučí. Vytrhnu mu budík z ruk a hodím ho o zem. Konečně klid. Spokojeně se usměju a lehnu si na postel. Uslyším Justinův smích. Lehne si vedle mě a já si lehnu na jeho hruď. „To je lepší" řeknu a usměju se. „Vstávat" křikne máma, když vstoupí do pokoje. Zakňučím. Máma roztáhne závěsy a já se posadím. „Ty jsi rozbila budík? Už zase?" vykřikne máma a Justin se začne smát. „Ježiši" zavrčím

„Mami musím do školy? Když tu je Justin?" zeptám se otráveně „ano. Musíš. Dneska máš jen 4 hodiny. Takže šup šup stávat." popohání mě a odejde z pokoje. „Ja nechci" zafňukám. „Haha" zasměje se Justin a ja ho zavraždím pohledem. Vstanu z postele a šoupám se do koupelny. Spáchám ranní higienu, namaluju se, vlasy si jen učešu a nechám si je rozpuštěné. Dojdu do pokoje a Justin tam leží a pozoruje mě. Rozeběhnu se a skočím za ním do postele. „Měla by ses chystat" řekne a pohladí mě po vlasech. „Za chviličku" usměju se

„nejsi naštvaný?" zeptám se a posadím se. „Proč bych měl být?" zeptá se „Za ten včerejšek" odpovím mu a Justin mlčí. „Ani nevím. Nebudeme to řešit" pousměje se. „Vydržíš to tady? S mámou?" zeptám se ho „jo. O mě si nedělej starosti."máchne rukou. „Dobře"vstanu z postele a dojdu ke skříni. „Co si mám obléct?" zeptám se sama sebe. Nakonec podle počasí zvolím kraťase a černou košili. S oblečením se chystám jít do koupelny, ale zarazí mě Justinův hlas. „Můžeš se přesléct klidně i tady" řekne „ne to je dobrý. Půjdu do koupelny"

„Prosím tě. Zůstaň tady." řekne a já si povzdechnu. „Okey." otočím se k nému zády a vysleču si triko. Natáhnu se pro podprsenku a obleču si ji. Najednou se na mých bocích ocitnou jeho dlaně. Pohladí mě po jizvě „zmizí ti někdy?" zeptá se „ne. Budu ji mít už takovou, ale není to tak hrozné" řeknu a narovnám se. „A co záda?" zeptá se a jemně po nich přejede „nebolí?" zeptá se. „Ne" zavrtím hlavou. Justin si mě otočí čelem k němu. Políbí mě a já se do polibku usměji. „Musím se chystat" řeknu do polibku a odtáhnu se. „Ale no ták" zafňuká a přitáhne si mě k němu blíž, zasměji se. „Pusť mě. Musím se přeslíct. " zažadoním. „No ok" zavrčí a sedá si na postel. Natáhnu se pro kraťase a obleču si je. A potom i košili. Justin mi pomůže připnout ten jeho řetízek.

„Tiff" křikne máma „no?" křiknu na zpět a své oči mám zabodnuté do těch Justinových „za deset minut vyjíždíme" křikne znova „ok" „pojeď se mnou" napadne mě. „Né" uchechtne se „no ták." přemlouvám ho. „Hm.. Tak jo" zavrčí a ja ho políbím. Justin se obleče, já si ještě jednou učesu vlasy a jdeme dolů za mámou. „Justin pojede s náma" oznámím mámě „dobře" usměje se. „Od čeho máš poškrábanou nohu?" zeptá se máma a my s Justinem se koukneme na mou nohu, na které jsou malé škrábance. „Ehm. Blbě jsem si asi oholila nohu" řeknu nevinně a máma se zasměje „dobře teda" přikývne a jde ke dveřím. „Dobře jsi zalhala" zašeptá mi do ucha „tak co jsem ji měla říct" zavrčím. „To byla pochvala" zasměje se Justin. „No si myslim" uchechtnu se a společně s Justinem jdu z domu do auta. S Justinem si sedneme na zadní sedačky. Celou cestu si povídáme a i máma se k nám přidá.

„Mami? Vážně tam musím?" zafňukám, když parkujeme u školy „ano zlato. Potom pro tebe přijedeme" usměje se máma a zaparkuje. „ach jo" vydechnu. „Vydržíš to tam" pohladí mě Justin po ruce. „Tak ahoj" zavrčím a výjdu z auta. Hned u školy vidím posedávat Dilena a jeho partu. Povzdechnu si a jdu směrem školy. „Tiffany" otočím se za sebe a Justin se mi hned nalepí na rty. Spolupracuji a do polibku se usměju. „Nechci kolem něho projít" řeknu, když se odtáhnu. „Mám jít s tebou?" zeptá se mne.

„Ne. To je dobrý" nechci aby se ještě poprali. „Tak ahoj" řekne a na vteřinu spojí naše rty v jedno a potom odchází do auta. Jdu směrem ke škole a pořádně se nadechnu, když procházím kolem Dilena, který už tam sedí sám. Chytne mě za zápěstí. Polekaně rukou škubnu, ale je to marné.

„Co chceš?" zeptám se ho. „Řekni tomu svému idiotovi ať víckrát mi už nevyhrožuje. Nedopadne to dobře ani pro tebe ani pro něho" „tak ty nevyhrožuj mě" zasyčím a on se postaví. „A teď odstup" zavrčím „proč bych to dělal?" zeptá se výsměšným tónem. „Abych mohla projít?!" povytáhnu obočí.

„Ale co když to nechci?" zeptá se „tak máš smůlu" zaksichtím se a vytrhnu se z jeho sevření. Dojdu ke své skříňce a vytáhnu si učebnice.

Cigarettes? No, thanks.Kde žijí příběhy. Začni objevovat