Cigarettes? No, thanks.

Prostě vypadni

„Už neplač. Prosím. " zašeptám a kolíbám s ní. Je jedna hodina ráno a ona už asi půl hodinu brečí. „Ššš." šeptám a už mě to začíná štvát. Jsem unavená a už mě ten řev nebaví. „Prosím. Neplač..ššš" kolíbám s ní a různě ji houpu v náručích. Nakonec začnu brečet s ní.

„Tiffany?" uslyším ode dveří hlas Lexe. „Ona pořád brečí. Nevím co mám dělat" zavzlykám. „Hlavně nebreč" řekne a dojde ke mě. Převezme si ode mě Barunku a začne ji utišovat stejně jako já, ale u něho to zabere. „Jak to, že to u mě nezabralo?" zašeptám se zničeně.

„Běž spát vezmu si ji k sobě" řekne Lex potichu „děkuju " věnuju mu úsměv a lehnu si do postele. Lex odejde i s Barunkou. Ptáte se proč se jmenuje Barunka? Kdysi se tak jemenoval můj křeček. Nebo spíš křečice. Líbí se mi to jméno.

O ROK A PŮL POZDĚJI
Barunce už byl rok a já jsem si našla byt. Je to asi jen 10 minut od skladu, takže to za Lexem a Emily nemam daleko. Sice Lex s tím nebyl nadšený, že jsem se odstěhovala, ale nemůžu jim tam překážet věčně. „Mama" zašišlá Barunka svým dětským hláskem. „Aňo to jšem já" zašišlám taky a dám jí pusu na nos. Začne se roztomile smát a já jí začnu lechtat. Začne pištět a smát se.

„Teď maminka půjde do práce a ty půjdeš s ní jo?" zeptám se jí a odpovědí se mi dostane jen její říhnutí. Zasměju se a začnu jí oblékat do růžových dupaček. Na dupačky jí obleču triko s Miney a malé ryflíky. Je překrásná, ale čím dál více se podobá na něho. Na Justina. „No ty si, ale princezna" řeknu jí a na hlavičku jí dám čepičku. Venku už končí jaro. Sice je teplo, ale nechci aby se nachladila. No.. Ale když se kouknu na teploměr, který ukazuje, že je 23°C tak ji čepičku sundám. „Tak to by bylo" usměju se na ní. Dám jí do kočárku a nazuju ji botičky. Ještě dojdu do kuchyně pro lahvičku s nachystaným mlíkem a to dám dolů pod kočárek. Mám v plánu se stavit ještě za Lexem a proto se i s Barunkou vydám ke skladu. Odemknu si svým klíčem a jdu do vnitř. Kočárek nechám u schodů a jdu i s Barunkou nahoru do bytu. Lex ví, že mám přijít. Chvílu mi trvá než ty schody výjdu.

„Lexi" křiknu, když stojím na chodbě. Ze dveří od obyváku se vynoří Lex. „Nazdár" pozdraví mě a úsměvem a dojde k nám. „Ahoj Baju jak še maš?" začne šišlat a já se zasměju. Začne si s ní různě hrát a já se musím usmát. Nakonec se přesuneme do obyváku a já dám Barunku mezi hračky, které tady ještě zůstaly.

„Tak co jak se máte?" zeptá se mě Lex, když si sedáme na postel „jo..dobře.." odpovím mu pravdu, ale něco v tom chybí.. A to něco je ON. Justin. „Volal mi" špitne Lex a já se na něj podívám. Myslí Justina?

„Kdo?" zvednu na něj obočí „Justin" odpoví mi „co chtěl?" zeptám se v klidu „je tady. Ve městě" řekne a mě se zrychlí dech. „Jako tady?" rozhodím rukama a snažím se byt aspoň trochu v klidu „jo" přikývne „co chce?" vyjeknu a Bája se na mě zajímavým pohledem podívá.

„Vidět tě. Ale víš.." začne a nervózně polkne. „Co?" popoháním ho k odpovědi „byl tady, když si byla v nemocnici. Řekl jsem mu ať tě nechá, že jsi potratila" řekne mi a já se na něj nevěřícně podívám. I když jsem ho nechtěla už vidět tak jsem byla smutná, že za mnou ani jednou nepřišel. „Promiň" dodá a já jen zakroutím hlavou „v pohodě" špitnu a pousměju se na něj.

„A proč chce vidět mě?" zeptám se ho. Nechci ho vidět a už vůbec nechci aby šel k mé dceři. „Hned jsem mu říkal ať nejezdí, že ho nechceš vidět, ale on si stál za svým. Chce tě jen vidět"

„Já ho, ale ne" zatřepu hlavou a Lex si povzdechne. „Chce se sem stavit. Tak jestli to tak radši běž jestli ho nechceš vidět" řekne po tichu a já přikývnu „děkuju" usměju se na něj a jdu za malou Bajou. „Tak pojď princezno. Půjdem pracovat" promluvím k ní a ona na mě zdvihne ty její veliké kukadla. Věnuju jí úsměv a beru si ji do náruče. Ještě se rozloučíme s Lexem a potom jdeme ke knihkupectví, kde pracuji.

„Ahoj Tess" pozdravím svoji spolupracovnici. „Ahoj Tiff" pozdraví mě s úsměvem „ahoj Bájo" pozdraví i malou. Barunka na pozdrav jen zvedne svoji malou ručičku na horu a uculí se. S úsměvem vezu kočárek s Barunkou do šaten.

„Ták teď si půjdeš hrát do dětského koutku a maminka půjde pracovat" promluvím k ní a usměji se na ní. Něco nesrozumitelného zašišlá a já se tomu uchechtnu. Vezmu si ji do náruče a dám ji do dětského koutku, kde jsou různé hračky a kde ji mám na očích. „Buď hodná" ze slovy jí dám pusu na čelo a odcházím za pult. Začnu z krabic vybalovat knížky jako každý pracovní den. A takhle to jde do jedné hodiny

PO PRÁCI
S Barunkou máme namířeno do cukrárny kde pracuje Emily. Dojdeme do cukrárny a i s Bájou si jdu sednout ke stolku. Barunku vyndám z kočárku a posadím ji do dětské stoličky. Po chvilce za náma dojde Emily „Co vy tady?" zeptá se a usměje se. „Zašly jsme si po práci" podívám se na Barunku, která si cucá prstík. „Tak co si daš?" zeptá se mě Emily. „Jenom kafe. A jestli tu máte nějaké piškotky pro Baju" řeknu ji a ona přikývne a odejde. Po chvilce příjde s kafem a s nějakýma piškůtkama. Jelikož je tu prázdno tak se Emily posadí k nám. Začneme si povídat a já Báju krmím piškůtkama. „Emily? Myslíš, že bych ti tady mohla Báju nachvíli nechat?" zeptám se Emily a pohladím Barunku po hlavičce.

„Jo jasně. A kam půjdeš?" zeptá se Emily „no zajdu nakoupit nějaké jídlo. Nechci sebou táhnout Baju" řeknu jí a ona jen přikývne. Když dopiju kafe tak opouštím cukrárnu a mířím si to na město. Když jdu ke krámku tak mě něco zarazí. Na parkovičti uvidím auto. Moc povědomé auto. Justinové auto. Kurva. Co teď? Mám jít normálně dál? Nebo se otočit a jít zpět do cukrárny. No třeba ho nepotkám. Pomalým krokem, jelikož mě začíná bolet noha jdu ke krámku. Ale na proti mě jde ON. Nevidí mě. Dívá se do mobilu. Nijak se nezměnil. Jen má o něco delší blond vlasy. Prostě jenom kolem něj projdi. Nevšimne si tě. Povzbuzuji se v duchu. Když kolem něho procházím tak vážně si mě nevšimne. Ale když už chytám kliku od krámu tak uslyším své jméno.

„Tiff?" otočím se a vidím jeho. Rychle, ale zmizím v krámku. No on mě, ale následuje. Hned jdu do jedné z uliček, ale on mě čapne za ruku. „Tiffany?" optá se a já se na něj otočím „pusť mě" syknu, ale on nic. Jen se na mě dívá. „Říkám ti pusť mě" zvýším trochu hlas a on tak učiní. Vezmu si košík a začnu do něj házet potřebné suroviny a ho snažím ignorovat, i když se já pohnu tak se pohne i on.

„Vypadáš dobře" vypadne z něj. S povzdechem se na něj otočím „Justine. Vypadni. Vypadni tam odkud jsi přišel" vyjeknu a on mě zase chytne za ruku. „Chybělas mi" pousměje se, ale já mou ruku z té jeho vyškubnu „nech mě" zasyčím na něj a zrychlím chůzi, i když mě noha už v celku dost bolí. „Počkej" zastaví mě „co je?" vyštěknu po něm „jak se máš?" zeptá se. Zadívám se do těch očí, které mě propalují. „musím už jít" vyhrknu rychle a dojdu k pokladně. Prodavačka mi ty potraviny naúčtuje, já je schovám do tašky a zaplatím. Jdu ven a za mnou samozřejmně i Justin.

„Kam jdeš?" zeptá se. „Není to tvá věc. Prostě mě nech" odpovím mu hnusně.

„Omlouvám se" řekne a ja se ironicky zasměju „super. Hned se cítím líp. Zmlátil jsi mě. Zase. Dala jsem ti další šanci a ty jsi mě zase zmlátil. Jdi do prdele Justine." křičím po něm „věřila jsem ti" dodám šeptem „ale" chce něco říct, ale já mu skočím řeči „prostě vypadni" ze slovy odchazim