Cigarettes? No, thanks.

Sestra

Všichni tři se posadíme do obyváku. „Tak o čem chcete mluvit?" optám se a nohu si dám přes nohu. „No o tom, že.." začne táta, ale já mu skočím do řeči, protože jsem strašně nérvózní z té anglie. „Já do Anglie nejedu" vyhrknu rychle a otec si povzdechne.

„O tom jsem mluvit nechtěl. To vyřešíme později, ale s mámou jsme ti chtěli něco říct" podívají se na sebe s mírným úsměvem a chytí se za ruku.

„O můj bože. Jeden z vás umírá?" vyštěknu a táta se zasměje „ne" a já si oddychnu „Vy se rozvádíte?" vyjeknu „ne" uchechtne se mamka „Ahá já už vím o co tady jde" vydechnu po chvilce ticha a narovnám se, jejich pohledy vypadají překvapeně, že jsem na to přišla.

„Chcete si koupit psa" vyjeknu s radostí, že jsem na to přišla. Vždycky chtěli psa, ale já a psi? Ne. Já radši kočky. Táta s mámou se na sebe podívají a začnou se nehorázně smát. Já se jen na ně zaraženě dívám.

„Né psa, ale miminko" řekne mamka, když se dosměje. „Vy si chcete koupit mimino?" skřivým obličej a dívám se na ně pohledem alá 'jste normální?'.

„Jsem těhotná" uchechtne se mamka a s tátou se obejmou. A já najednou stuhnu. Cože? Já budu mít sourozence. Budu mít malou sestřičku, které budu moct dělat malé culíčky a plést copánky. Nebo budu mít malého brášku. Omg. No jo, ale mamka určitě bude někdy chtít abych je hlídala. A to je dost zodpovědnosti. Vždyť já budu starší sestra.

„Tiff?" vyruší mě z mého přemýšlení mamčin hlas. „Budeme mít mimčo" vyjeknu a jdu hned mamku obejmout. Ahá, takže proto na mě možná byla taková protivná=hormony

„Jak dlouho jsi těhotná?" optám se „2 měsíce" řekne „2 měsíce?" vyjeknu „ano" usměje se. Haháh tak to mě určitě do té Anglie nepošlou budou chtít pomoct s tím mimčem. Nebo mě schválně chtějí vypakovat abych tady nepřekážela. Ach jo mám tak smíšené pocity to je hrozný.

„To je skvělí" řeknu nadšeně a zpět si sednu do křesla. „A teď se vás potřebuju zeptat já. Co ta Anglie? Musím tam jet? Ano udělala jsem pár blbostí, ale jsem přece jen v pubertě a budu vám s tím prckem pomáhat a vůbec se mi nechce na nějakou internátní školu ve městě kde skoro pořád prší.." říkám rychle, že se ani nenadechuju. Nechci opustit Texas. Ano někdo, když řeknu texas hned napadnou kovbojové, krávy atd.. ale ne, ve městě ve kterém bydlím já se jmenuje Austin. Je to hlavní město Texasu.

„Zlato. Uvidíme na tvém chování" přeruší mě otec v mé rychlé řeči a já přikývnu. Ještě s nimi povečeřím a potom jdu nahoru do svého pokoje. Lehnu si na postel a do ruk si beru mobil i s papírkem, který mi dal Justin ať mu večer zavolam. Jenže pro jistotu mu napíšu prvně SMS.

Já: Ahoj můžu zavolat? -Tiff
Justin: Můžeš

Po jeho schválení ho vytočím.
„Justine?" zvolám do mobilu, když mi to vezme „jo jsem tu" uslyším jeho has a trochu se uchechtnu. „Tak co říkala tvá matka?" zeptá se. „No dneska přijel i můj táta. A má matka je těhotná" řeknu mu

„Takže budeš sestra. Seš ráda?" zeptá se a mezi náma je chvilku ticho. „Tiff? Si tam?" opta se znova „jojo. No z jedné strany jsem, ale z druhé zase moc ne " odpovím mu.

„A co hlava?" zeptá se mě. „A jó dobrý" mírně se uchechtnu. „Takže jsi už v pořádku?" optá se a já se zhluboka nadechnu. „Asi jo" pousměju se, i když to nemůže vidět.

„A co ta Anglie?" zeptá se. „Prej se uvidí podle mého chování. "
„Takže to už mě asi nebudeš navštěvovat co?" uslyším mírné uchechtnutí na druhé straně. „Budu" řeknu rázně. „Když tě načapá tak..." nenechám ho to dopovědět, protože mu skočím do řeči. „Řekla jsem jasně, že do Anglie nejedu." řeknu rázně. „Tak teda jak myslíš" povzdechne si Justin.

„Zítra za tebou dojdu. Ještě ti předem napíšu, dobře?" „dobře" odpoví a já se usměju „tak se hezky vyspi dobrou Tiff" rozloučí se se mnou „ty taky pa" po mých slovech mobil ohluchne. Usměju se sama pro sebe. Ještě si skočím do sprchy a potom už jdu spát.