Je rozhodnuto

~5~

Stále jsem seděla v kuchyni a brečela. Pak za mnou ale přišla Róza.
R: Týno, co tu děláš? Máš být v hospodě
T: jojo už jdu
Setřela jsem si slzy a začala se zvedat.
R: děje se něco?
T: už ne
Odsekla jsem a šla do hospody.
Stále tu stál ten Verner.
L: stalo se vám něco slečno...?
T: Popelková Kristýna

Podala jsem mu ruku.
L: Lukáš Verner, ale to už víte, nechcete si tykat?
T: jo proč ne, Týna
L: Lukáš
Mile se na mě usmál a já se mu úsměv snažila oplatit. Moc mi to nešlo, ale snaha se cení žejo.

L: kde je Janek, dojde už?
T: nevím, asi ji někde užívá s tou..  no to je jedno
L: copak, Janek pořád ve svém živlu? Jsem myslel, že za tu dobu, co jsme se neviděli, že se trošku změní.. Ale tak má na to věk ještě, ať si užívá dokud může.. ono to má taky něco do sebe každá noc s jinou modelkou...😏

T: no paráda, myslím, že nepotřebuju slyšet víc. Odkud se vlastně znáte?
L: jsme nejlepšími kamarády už do základní školy
V tom okamžiku vešel do hospody Janek.
J: Týno? Můžem si promluvit
T: můžeš tady s Lukášem
J: Lukášem?
T: Lukáš Verner, tvůj nejlepší kamarád kdybys nevěděl

J: já vím, kdo to je. Jen mě překvapilo, že si tykáte
T: aspoň v něčem, tě tvá bývalá holka dokáže překvapit
J: bývalá? Proč?
T: myslím, že moc dobře víš. Nazdar
Sebrala jsem se a šla ven si sednout na lavičku, opět jsem začala hrozně brečet. Napsala jsem Jarušce, aby vzala směnu v hospodě za mne. Neměla jsem sílu na to, tak dál být.

Hodiny ubíhaly a začalo se pomalu stmívat. Já pořád seděla na lavičce, ale tentokrát jsem už nebrečela. Asi jsem prošvihla večeři, protože když už byla tma, došla za mnou Běta.
B: Týnko? Co že jsi nedošla na večeři?
T: neměla jsem hlad
B: chceš něco donést?
T: ne nechci, ale děkuju
Snažila jsem se o úsměv.
B: pohádala si se s Jankem, že se tváříš takhle?

T:no tak bych to úplně nenazvala
B: tak co se stalo?
T: já o tom nechci mluvit, promiň. Ono to časem zjistíš sama
B: tak fajn, já už si půjdu lehnout a ty bys také měla.
T: jo já půjdu.
B: tak dobrou noc
T: dobrou.
Běta odešla spát. Začínala mně být zima, rozhodla jsem se, že už bych si mohla jít také lehnout.

Zvedla jsem se z lavičky a šla směrem do svého pokoje. Otevřela jsem dveře od svého pokoje a na posteli seděl on. Janek. Výborně, co tu ještě chce.
T: ahoj
J: Týnko, můžeme si konečně v klidu promluvit? To celé bylo nedorozumění, já s Karolínou nic nemám.
T: jo jasně, ono se k nevěře stejně nepřiznáš
J: sakra Týno. Já ti nejsem nevěrnej.
Zvýšil na mě dosti Janek hlas. Mně se nahrnuly opět slzy do očí.

T: jdi prosím
J: Týnko, ale...
T: řekla jsem jdi
J: fajn..  jdu.. dobrou noc
Na to jsem už nic neřekla. Počkala jsem, až za sebou zavře dveře. Ihned jsem sebou praštila do postele a opět začala brečet. Byla jsem z toho všeho tak už vyčerpaná, že jsem po chvíli usnula