Je rozhodnuto

~30~

Z pohledu Týny
Janek konečně vypadnul. Seděla jsem na zastávce a brečela. Za deset minut přijel autobus. Nastoupila jsem a jela až do Prahy do nemocnice na gynekologii.
Vystoupila jsem před nemocnicí. Šla jsem rovnou  do čekárny. Nikdo tam nebyl. Za pět minut vyšla sestřička a pustila mě dále.
D: dobrý den slečno..
T: Popelková
A podala jsem mu svoji kartičku zdravotní pojišťovny.
D: tak co vás k nám přivádí?
T: mám podezření, že jsem těhotná.
D: no, tak se na vás podíváme. Prosím, támhle na lůžko.

Přešla jsem si na lůžko a lehla jsem si. Doktor jen něco zapsal do počítače a šel za nnou. Ultrazvukem mi jezdil po břiše, až prohlásil.
D: gratuluji, jste v sedmém týdnu.
T: no potěš koště
D: vy nejste ráda?
T: no, já nevím.. je to docela šok
D: ale prosím vás, vždyť je to krásný
Přikývla jsem. Otřela jsem si břicho od toho gelu. On mi mezitím vystavil těhotenský průkaz a k němu přiložil fotku z ultrazvuku. Byla jsem už na odchodu, vzala jsem si ten průkaz a tu fotku..
D: gratuluji vám
T: tak asi děkuju
D: nashledanou
T: nashle

Zavřela jsem za sebou dveře a šla zpátky na autobusovou zastávku. Domů mi to jelo za pět minut. Když autobus přijel nastoupila jsem a sedla jsem si úplně dozadu. Vytáhla jsem si tu fotku z ultrazvuku a prohlížela si ji. Na jednu stranu jsem byla šťastná, ale na tu druhou.. Vždycky jsem chtěla mít jednou miminko.. ale teď asi není ta správná doba...
Za dvacet minut, jsem byla u nás na sídlišti. Vylezla jsem z autobusu a šla jsem k naší bytovce. Když jsem byla v našem bytě, nebo jakože je Lukášům, ale chápeme se. Doufala jsem, že tu Luky bude, ale nebyl. Sedla jsem si na gauč a přemýšlela.

Mám aspoň teda Jankovi říct, že mi gynekolog potvrdil, že jsem skutečně těhotná. Asi bych měla  co? Přeci jen je otec... Ale co mu je do toho, ale tak říct mu to můžu... Stejně se to dozví...
Vzala jsem si mobil. Našla jsem si ho v kontaktech a napsala mu SMS:

Čau, tak je to od doktora potvrzené, těhotná opravdu jsem, vlastně ani nevím, proč ti to píšu, ale měl bys to vědět.

Odložila jsem si telefon před sebe na stůl. Zachvili mi někdo volal. Podívala jsem se kdo to je... Janek... Sakra co zas chce?
No, co mám dělat.. třeba to je důležité..
Zvedla jsem to.

T: ehm, čau
J: Týnko jsem moc rád, že jsi mi to řekla
T: jo, fajn tak čau
J: počkej!!!
T: no co je?
J: vážně si to nechceš nechat vysvětlit?
T: ne
J: no tak fajn... Jen ti ještě chci říct, nepřemýšlela jsi doufám o tom, že bys sis to dítě nechala vzít?
T: noo
J: prosiiiiiiiim řekni že ne
Teď když to tak nakousl, tak jsem nad tím i na chvíli zapřemýšlela.

T: není to tvoje starost, čau
J: je to moje starost, když je to moje
T: tak ty se o něj starat nebudeš
J: ale já bych chtěl
T: ale já ne, čau
J: bože, no čau
Janek típl hovor. Nečekala bych, že by o to dítě měl vážně zájem, třeba kecá ale nevím no. Byla jsem docela unavená, že jsem po chvíli usnula. Probudilo mě až odemykání dveří.
L: ahoj
T: čau, kde jsi byl?😅