Je rozhodnuto

~29~

Z pohledu Janka
Týna se zvedla a utekla pryč. Vyběhl jsem za ní. Tak tohle jsem asi posral, hodně posral. Ona běžela plnou parou vpřed k autobusové zastávce. Byla daleko rychlejší než já. Sedla si na lavičku a začala brečet. Trochu jsem zpomalil. Pomalu jsem doběhl k ní a sedl si vedle ní.
J: Týnko promiň, já nevěděl že..
T: nech mě bejt
J: promiň, vím, že jsem to přehnal.. ale já jsem byl vážně hrozně naštvanej.
T: nemluv na mě!!!
J: musíme spolu mluvit!
T: já ale nechci

J: dobře, nemusíš se mnou komunikovat kvůli sobě, ale kvůli tomu dítě bys měla
T: ještě nemáš ani jistotu, že jsem opravdu těhotná
J: Běta se přeci neplete
T: tak doufám, že se poprvé spletla
J: proč to říkáš?🥺
T: protože můžu? Dost mě urazilo, že si o mně myslíš, že bych si hned něco začala s někým jiným... Já totiž nejsem ty.. jo počkej.. tys mě vlastně podváděl když jsme spolu ještě byli.. takže bych byla lepší než ty

J: a co děláš ty doprdele? Kde máš důkaz, že jsem s Karolínou něco měl..
T: vím, co jsem viděla
J: tobě nemá vážně smysl cokoliv vysvětlovat
T: žejo, tak si můžeš dát odchod.. nazdar
J: ahoj🥺
Zvedl jsem se, ale zatím jsem nikam nešel. Koukal jsem na Týnku. Slzy jí stékaly po tváři. Tak rád bych jí teď obejmul, utěšil jí. Říkal, jak spolu všechno zvládneme... Z mých myšlenek mě vytrhl její hlas.

T: tak můžeš už laskavě odejít?
J: Týnko... Můžu, i když nechci... Miluju tě, chtěl bych být už napořád s tebou.. vím, že ty teď nejevíš zájem... Ocenil bych, kdyby jsi mi dala šanci všechno vysvětlit.
T: měj se
J: ahoj no...
Odešel jsem, mělo to teď smysl.. šel jsem zpátky na statek. Sednul jsem si v kuchyni ke stolu. Hned je mně přišli a začali se vyptávat.

B: kde máš Týnu?
J: kde bych jí měl mít? je na zastávce...
Ju: tak běž za ní ne?
J: a kde jsem teď asi byl? Na jahodách? Mluvil jsem s ní..  seřvala mě za něco, co ani nemůžu
Ju: ta je blbá
B: no tak se zase uklidněme, co se stalo?
J: Týna si myslí, že jsem ji podváděl s Karolínou... Jenže to není pravda, přísahám
B: však mi ti věříme, žejo Julčo?
Ju: jojo
J: jen škoda, že mi nevěří ona
B: to se určitě vysvětlí

Ju: bude muset, aby ještě Týna neudělala nějakou blbost
J: mám pocit, že těch kravin udělala až moc
B: tak se domluv s tím svým kamarádem, jak u něj Týna je..
J: to nemá smysl, on věří tomu co Týna
Ju: tak to můžeš alespoň zkusit ne
J: hm to asi jo...

V tom přišla do kuchyně Karolína
K: čau, co se tu řeší?
Ju: to jak tady některým velice komplikuješ život.
K: to tě to furt nepřešlo?
Podívala se na mě.
J: mě jo, ale Týnu ne
Zakřičel jsme na ní
K: Ježiši.... Tady je teda nálada.. jo Běti, potřebuju, aby za mne někdo vzal moji odpolední práci. Mám něco domluveného.
B: dobře, řeknu Tomovi a Tonymu
K: díky
A odešla.