Je rozhodnuto

~33~

Z pohledu Týny
T: myslíš, že je to dobrý nápad?
L: určitě
T: mám strach
L: mysli na miminko ☺️
T: dobře 🥺
S Lukášem jsme si sedli na gauč a dívali jsme se na televizi. Nebo takhle, já se dívala a on si posílal srdíčka s Kájou. Kolem jedenácté večer jsme šli psát.

Z pohledu Janka
Celý zbytek dne jsem trávil sám u sebe v pokoji. Zkusil jsem napsat Lukášovi, ale neodepsal mi. Pak jsem mu i zkusil zavolat, ale nezvedl mi to. Celkem mě to mrzelo, byl to pro mě takový poslední signál, že už to dál nemá cenu, prostě je to pryč. Ač nerad, budu se s tím muset smířit. Byl to jen obyčejný rozchod. I když vlastně ne, bylo to jedinečný... Týna byla jedinečná a všechno okolo ní. Naše budoucnost se mi mění v minulost a až s tím nic nezmůžu, ona o mne už nestojí.

Potřebuju si od svých pocitů ulevit.. šel jsem do koupelny a vzal si žiletku. Říznul jsem se poprvé, po druhé, po třetí... Cítil jsem úlevu. Vím, že nebyla skutečná. Ruku jsem si obmotal obvazem a šel zpátky do pokoje. Chtěl jsem napsat Vildovi, aby se za mnou stavil, ale více mě to táhlo k flašce rumu. Už jsem se ani nenamáhal jít si pro skleničku, zbytečnost. Popíjel jsem tam takhle sám do půl druhé do rána, až jsem vyčerpáním usnul.

Z pohledu Týny
Ráno mě probudil Lukáš se snídaní do postele.
L: dobré ráno ☺️
T: dobrý, to je pro mě?
L: vidíš tu snad někoho jiného?
T: ne😅 tak děkuju, dáš si se mnou?
L: moc rád
Lukáš si sednul na postel vedle mě. Tác jsme si dali doprostřed a společně jsme se najedli. Měli jsme míchaný vajíčka s toustem a k tomu pomerančový džus. Když jsem dojedli, chtěla jsem jít aspoň odnést ten tác ale..

L: to nech na mně, ty se jdi převléct a pojedeme na statek
T: už takhle brzo?
L: bude deset 😅
T: i tak... Nemůžeme odpoledne?
L: zbytečně předtím utíkáš 😌
T: no tak jo no😬 tak já jdu
L: utíkej
Usmál se na mne. Šla jsem si do skříně. Vzala jsem si tam černé džíny, černé tílko a navrch bílou mikinu. Šla jsem se obléct do koupelny, kde jsem si potom i učesala vlasy, vyčistila zuby a trochu se nalíčila. Vrátila jsem se zpátky do ložnice. Na nočním stolku jsem si všimla fotky z ultrazvuku a těhotenského průkazu.

Mám to vzít s sebou nebo ne? No.. co, aspoň Betě a Julče bych to mohla ukázat.
Vzala jsem to a dala jsem si to do kabelky společně s mobilem. Teď už mám snad všechno. Šla jsem do obýváku, kde už na mě čekal Luky.
Vešla jsem do obýváku. Lukáš byl na mobilu a podle jeho zamilovaného výrazu soudím, že si psal s Kájou.
T: tak můžem vyrazit?
L: s radostí
Usmáli jsme se na sebe a šli jsme do předsíně si obout boty. Potom jsme sjeli výtahem do přízemí a šli k autu. Nasedli jsme a vyjeli na statek. V autě jsme si tak různě povídali. Lukáš mi hlavně vyprávěl o Karolíně.

Dělá, jak kdybych ji neznala😅. Je na něm poznat, že se do ní opravdu zamiloval. Moc jim to přeju, opravdu moc.
Zastavili jsme před statkem. Byla jsem trochu nervózní. Vystoupili jsme z auta a šli směrem ke dveřím od statku. Lukáš otevřel a nechal mě projít, šli jsme potom společně hospodou až nahoru k pokojům, kde jsme se rozdělili.
L: tak hodně štěstí
T: díky, budu ho potřebovat
Usmála jsem se na něj a šla jsem do pokoje za Jankem. Zaťukala jsem a čekala až řekne dále.