Je rozhodnuto

~8~

Z pohledu Týny

Nemohla jsem tam být, když tam byl on. Jo, sice jsem měla docela hlad, ale vydržím to. Šla jsem do svého pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a zamkla se. Nechci, aby mi sem furt někdo lezl. Šla jsem k posteli a ihned jsem si lehla. Slzy se mi opět hrnuly do očí, nešlo je udržet. Prostě nešlo. Brečela jsem, opět a zase.

Tá: Týnko?
T: Tati?
Tá: měla bys tam jít
T: neměla, nechci
Tá: děláš chybu holka
T: chyba by byla, kdybych tam šla
Tá: Týnko!! Proč ty jsi tak tvrdohlavá, nech alespoň Janka, aby ti to vysvětlil
T: nechci, nechci nic slyšet, hlavně nechci poslouchat ty jeho lži

Tá: on tě ten kluk opravdu miluje
T: ale to já jeho přeci taky
Tá: nedáváš to moc znát, když mu takhle nevěříš. Ty jsi se vším hned hotová. Nevíš, jak to bylo, a co uděláš? obviníš ho z podvodu
T: jo, já ho načapu s nějakou jinou a karty tam určitě nehráli
Tá: šlapeš si po štěstí, jednou tě to dožene
T: hm

Táta zmizel. Dneska mi teda zrovna dvakrát moc neporadil. Poslední dobou je spíše proti mně, vypadá to, jako by už ani nebyl má představa, hlas mých myšlenek. Chvíli jsem tam jen tak ležela a koukala do stropu, po nějaké době, ale někdo zaklepal.

T: dále?
Dveře se otevřeli a do pokoje vešla Julča.
Ju: Týno?
T: co je?
Ju: nechceš mi říct, co se děje?
T: já se o tom nechci bavit, nebo se zase naštvu
Ju: něco s Jankem žejo?
T: jak si to poznala

Ju: no… Viděla jsem to v tý kuchyni, Janek se taky netváří zrovna dvakrát šťastně, takže mi z toho logicky došlo, že jste se zase pohádali
T: pohádali je trošku slabé slovo
Ju: jak to myslíš?
T: takhle, zatím to nikomu neříkej… ale….
Ju: co ale?
T: já se s ním chci rozejít
Ju: Týnuše neblbni
T: já takhle nejsem šťastná, když mě podvádí

Ju: Janek? To mi na něj nesedí
T: nesedí? Vždyť ten jeho seznam holek, se kterýma chodil má několik desítek stránek. Já blbá jsem si myslela, že to se mnou myslí vážně.
Ju: Týno podle mě mu křivdíš
T: a já si zase myslím, že ne
Ju: Týno!!! Janek miluje tebe!!
T: hm

Ju: Týnuše neštvi mě!!!
T: já nic nedělám! Prostě jsem se tak rozhodla a ty na tom nic nezměníš
Ju: děláš chybu, budeš toho litovat
T: jako kdybych tuhle větu dneska už jednou neslyšela
Ju: kdo ti to už řekl
T: Tá.. ale nikdo

Ju: táta? Tvůj mrtvý táta?
Kývla jsem na souhlas.
Ju: nechceš se jít už najíst
T: a nechceš mi to sem přinést? Prosím
Ju: a ty snad neumíš chodit?
T: Julčo prosím, já se nechci potkat s Jankem
Ju: Týnuše, já se z tebe fakt jednou zblázním
T: to mi říkáš pořád

Ju: no vidíš a je ze mě stále větší a větší blázen
T: doneseš mi už to jídlo?
Ju: nojo ježíš márja
T: díky
Julča odešla. Po chvíli přišla s tácem, na kterém byl řízek, brambory, džus a příbor
T: děkuju
Ju: není zač a dobrou chuť
Julča odešla a já se dala do jídla.