Je rozhodnuto

~7~

Podojila jsem teda kozy. Měla jsem celé dopoledne náladu pod psa. Bylo už poledne, tak jsem šla na oběd. Otevřela jsem dveře do kuchyně a hned jsem proti sobě viděla Janka. Naše pohledy se střetly, já ale pohledem rychle uhnula, otočila jsem se a šla k sobě do pokoje.

Z pohledu Janka

Chtěl jsem Týně to nedorozumění s Karolínou vysvětlit. Nechci, aby si myslela, že s ní něco mám, když to není pravda. Nechci o ní přijít kvůli takové kravině. Byl jsem fakt naštvanej, nevím, jestli na sebe nebo na Týnu, protože si zase nenechá nic vysvětlit. No, dneska mám řešit ten nový projekt s Lukášem. Šel jsem si sednout do hospody a čekal na něj. Abych si to čekání nějak zkrátil, dal jsem si snídani. Nechtěl jsem jít jíst do kuchyně, neměl jsem moc na nikoho náladu. Dal jsem tedy omeletu a kafe a nasnídal jsem se. Když jsem dopíjel kafe právě přišel Lukáš. Tvářil se, jako kdyby se právě zamilovat.

J: nazdar

L: čauko

J: co se tak tváříš?

L: mluvil jsem s tou tvojí holkou, teda jestli jste ještě spolu

Tohle mě trochu zneklidnilo. Moc se mi nelíbí, že se s ním Týna vůbec bavila, jako proč, nechápu, co se spolu hned tak baví.

J: aha, a co říkala?

L: jseš nějakej zvědavej

J: hele neštvi, říkala něco o mně?

L: slíbil jsem jí, že ti nic neřeknu

J: je na mne asi naštvaná co?

L: hele sešli jsme se, abys analyzoval váš vztah nebo mi konečně řekneš, co chystáš?

J: jo jasně. Mám takový nápad, chci tady ve Slunečný s pomocí Běty zřídit kliniku a umělé oplodnění

L: a ta tvoje Běta to už ví?

J: jakoby ne, ale myslím si, že nebude proti

L: tak se jí nejdřív zeptej, a hlavně bys o tom mě dát řeč s Týnou, ta vůbec netuší, co tady dělám, přitom to je její statek

 J: jo vždyť jo, promluvím s ní, ale to se mi nejdřív musí přestat vyhýbat

L: tak hlavně sebou pohni

J: tak já jdu asi za Bětou

L: fajn, ještě se dneska potkáme

J: oki, zatím čau

L: zdar

Lukáš odešel a já šel teda do kuchyně za Bětou. Zaťukal jsem a vešel.

J: Běto můžu s vámi mluvit?

B: jasně

J: jde o to, že tu chci zřídit kliniku na umělé oplodnění, a tak mě napadlo, že bychom mohli využít ty vaše kouzla, jestli byste nebyla proti

B: určitě ne, ráda vám pomůžu

J: takže s vámi mohu počítat?

B: samozřejmě

J: tak to jsem moc rád

Usmál jsem se na Bětu a už jsem chtěl odejít, ale Běta na mě začala mluvit.

B: můžu na vás mít ještě otázku?

J: jo, ptejte se

B: je mezi vámi s Týnkou všechno v pohodě?

J: no, popravdě, vůbec. Pohádali jsme kvůli Karolíně.

B: co se stalo?

J: vlastně nic, jenže to si Týna nechce nechat vysvětlit, je přesvědčená, že jí podvádím a bůh ví co všechno.

B: chcete abych s ní promluvila?

J: nene, ale děkuju. Nechcete tady s něčím pomoct? Stejně nemám, co na práci.

B: jo, pomoc se vždy hodí, vezměte si škrabku a můžete škrabat brambory k obědu.

Pomáhal jsem Bětě v kuchyni. Nejdříve jsem škrabal brambory a pak jsem i obaloval řízky. Oběd byl už hotov a lidi ze statku se pomalu začínali scházet v kuchyni, ale Týna furt nikde. Běta nám všem nabrala jídlo a my se do něj pustili. Najednou se otevřely dveře a v nich stála Týna. Naše pohledy se střetly, ale ona hned uhnula a odešla pryč.