Je rozhodnuto

~20~

Janek odešel. Na jednu stranu má pravdu, mě ten statek bude chybět. Asi to je blbost, ale je to nezbytný. Janek, když odcházel vypadal docela smutně. Ještě mi řekl, že tu budu mít dveře vždycky otevřené? To si vážně myslí, že se sem jako někdy vrátím? No nic nebudu to řešit. Pokračovala jsem dál v balení svých věcí. Jsem ráda, že budu moct být nějakou dobu u Lukáše. Nechtělo by se mi teď asi shánět byt, přeci jen by to nebylo hned žejo. Pod most bych taky zrovna dvakrát s radostí nešla, takže jsem Lukášovi nesmírně vděčná, že mě nechá nějakou dobu u sebe.

Měla jsem dobaleno. Ten pohled na těch 7 plných kufrů, byl docela děsivý 😅. Ale jsem ráda, že už to mám vše sbaleno, jsem i docela unavená. Najednou mi cinkl mobil. Psal mi Janek

J: máš tam ty peníze už 🥺

Ou, hou, aleluja.. chlapeček nějak pospíšil. Vyhrabala jsem z kufru svůj notebook, abych se podívala, jestli nekecá. Otevřela jsem si svůj bankovní účet. A ejhle, ty penize tu opravdu byly. Nějak tomu nedokážu uvěřit, jsem si nemyslela, že to půjde tak rychle. To bych si mohla začít shánět vlastní byt, ale asi až zítra. Doufám, že mi zítra Lukáš pomůže něco najít. Asi po deseti minutách jsem Jankovi odpověděla.

T: dík

Už mi na to neodpověděl. Ani se nedivím, co mi na to, tak asi má říct.

Zvedla jsem se a šla do kuchyně, mám ještě docela hlad. Nikdo tu už nebyl byla tu jen velká tma a klid. Namazala jsem si chleba máslem a spa si sednout ke stolu. Jen jsem tam tak po tmě seděla, najedla se a dál přemýšlela.
Co vlastně teď dál bude?
Co budu dělat?
Kde si najdu nějakou práci?
Nemohla bych třeba odletět někým na dovolenou?
Co budu dělat s těmi milióny? Krom toho, že si časem koupím byt?
Co budou dělat všichni tady?
Budu jim vůbec chybět?
Nezapomenou na mě?
Nebudou na mě naštvání?

Bylo mi to líto, když jsem nad tím tak přemýšlela. V očích mě začaly štípat slzy, když v tom někdo vešel.

B: Týnko? Co tady děláš?
Zeptala se mě a rozsvítila.
T: přemýšlím
B: a o čem?
T: o životě, co bude a nebude.. a tak no
B: Týnko, já ti do toho nechci mluvit, nebo tě nějak manipulovat, ale tvůj táta by asi nebyl rád a ty rozhodně šťastná nebudeš

T: nebyl by rád, já vím.. ale když mi Karolína přebrala Janka, nechci tu dál křenit
B: prosím?
T: no, je to tak
B: Týnko, to mi na Janka opravdu nesedí, dneska tady Karolínu dost seřval...
T: taky bych jí nejradši seřvala, ale mám ji ráda
B: a Janka?
T: co s ním?
B: máš ho ráda?

Co mám asi Bětě tak říct.
T: já nevím
B: ale víš, jen to přiznej
T: nemám co přiznávat
B: vím, že ho miluješ a on miluje tebe
T: má Karolínu
B: Věř tomu že nemá a nemysli si, že mu neubližuješ, když jsi s tím jeho kamarádem.
T: my jsme s Lukášem jen kamarádi, je hodnej, nabídl mi že u něj můžu bydlet
B: a kamarády taky zůstanete, protože ty máš ráda Janka viď?