Je rozhodnuto

~15~

Vzbudilo mě klepání na dveře. Měl jsem zamčeno, takže jsem prostě vstát musel. Odemknul jsem, a než jsem se stačil rozkoukat vlítla mi okolo krku Karolína.

K: já jsem tak ráda

J: co?

K: no, že jste se s Týnou konečně rozešli

J: ale to na věci nic nemění, my dva můžeme být maximálně přáteli

K: ale proč si to komplikovat, já tě miluju

J: škoda, že to není vzájemné

K: Týna se na tebe vykašlala

J: a ty si jako myslíš, že hned, co se se mnou holka rozejde, že si za ni budu hledat náhradu? Jsi zešílela? Nebo jsi taková i normálně

K: co prosím?

J: tak hele, jediná holka, kterou miluju je Týna, a tak to i zůstane.

K: akorát se budeš trápit, když budeš sám

J: to není tvoje starost

K: je protože já tě miluju

Karolína se ke mně začala přibližovat. Malinko jsem couval. Položila mi svoji ruku na tvář a políbila mě. Já se ale hned odtrhnul.

J: sakra co děláš? Nevidíš, jak strašně se ponižuješ?

K: ono za mnou ještě rád přijdeš a budeš mě prosit na kolenou, abych ti dala šanci

J: jo, jasně

Karolína otevřela dveře od pokoje, ale na neštěstí šla zrovna kolem Týna. Doprdele.

T: aha, tak pak že spolu nic nemáte..

J: Týno, to není tak jak vypadá

K: vypadá to tak, jak to je

T: vždyť mě to je už jedno, rozešli jsme se..

J: Týnko nech mě ti to prosím vysvětlit

T: není co

K: no tak já vás tu nechám

Karolína odešla, viděl jsem na Týně, jak se jí lesknou oči. Ona mě pořád miluje, záleží jí na mně. Vidím jí to na očích. Byla smutná.

J: prosím, dej mi pět minut ti všechno vysvětlit

T: nemá to cenu

Týna odvrátila pohled k zemi a šla do svého pokoje.

Tak tohle jsem posral. Kdybych věděl, že za těmi dveřmi byla Karolína nikdy bych ji dál nepustil. Musím vymyslet něco, jak to Týně vysvětlit. Ona mi nevěří, chápu, že to asi vypadalo divně, ale tak snad jsme byli pár ne? Důvěřovali jsme si.

Z pohledu Týny

Vstala jsem, převlékla jsem se, udělala jsem si hygienu a šla na snídani. Zrovna jsem šla kolem Jankova pokoje, když z něj najednou vylítla Karolína. Jasný, pěkně po noci. Hlavně, že mi říkal Janek, jak spolu nic nemají. Aha, tak kde je pak pravda co? Tohle byla poslední kapka. Uvažovala jsem, že si to nechám vysvětlit, ale myslím že vysvětlení mi krásně už připravil. Najednou mě Janek zaregistroval a trochu znejistěl. Musela jsem si rejpnout, aby si mi alespoň trošku ulevilo z té zrady.

(konverzaci máte v pohledu Janka)

Odešla jsem do svého pokoje, zamkla jsem se a začala brečet. I když jsem se s Jankem rozešla, pořád k němu něco cítím a ničí mě to, když ho vidím s Karolínou. Vysmrkala jsem se, otřela si oči do rukávu, vzala jsem si do ruky mobil a zavolala Lukášovi, včera jsme se spolu bavili, že se půjdeme projít, tak mě napadlo, že bychom mohli jít k lomu a přespat tam i. Chci mu všechno říct.