Záře nad hadím údolím [HP (ink)tober] ✔

Dort pro Harryho

Období: Léto mezi druhým a třetím ročníkem Aurořina studia.

„Teď?" zašeptala Astorie vedle mýho ucha.

Ležely jsme společně ve vysoký trávě na našem pozemku a sledovaly, jak máma odkládá čerstvě upečenej dort ve tvaru zlatonky na okenní parapet.

Bylo zrovna jednatřicátýho července a můj přiblblej bratr měl narozeniny. Naši naplánovali velkolepou oslavu, na kterou pozvali většinu členů Řádu a spoustu dalších rodinnejch známejch. Jen pojďte dál, olízejte všichni slavnýmu Harrymu Potterovi boty, je to přece čest! Achjo, co jsem komu provedla, že jsem se toho musela účastnit?

„Ještě ne," zavrtěla jsem hlavou. „Každou chvíli určitě přijde táta a bude chtít ujídat. Ještě to není bezpečný."

Měla jsem pravdu. Netrvalo ani dvě minuty, než se v okně objevily tátovy černý vlasy stažený do drdolu. Nenápadně se rozhlídl kolem a chystal se sáhnout po zlatončině křídle, když ho máma praštila přes ruku. I ona dobře věděla, že přijde a pokusí se něco málo ukořistit.

Co už jsem ovšem netušila a nejspíš jsem tušit ani nechtěla, byl jeho rychlej zásah, kdy ji chytil za boky a přitiskl ke kuchyňský lince. Hned po prvním polibku, co jí věnoval, jsem si znechuceně složila obličej do dlaní.

„Pro Merlina, to snad ne! Nejspíš si potřebuju vydloubnout oči!" povzdechla jsem si a opřela si čelo o vyhřátou zem. „Proč tohle musej pořád dělat?"

„Tvůj táta je očividně pořád docela kanec," zamumlala Astorie, která se ještě nadzvedla na loktech, aby líp viděla. „Kolik, že mu je?"

„Mnohem víc, než aby byl ten dotaz vůbec vhodnej, Tori," zapitvořila jsem se na ni.

„Ale nepřeháněj," zazubila se a hravě na mě mrkla. „Pořád lepší než tvůj přitroublej bratr Harry-jsem národní hrdina-Potter."

„Uvidíme, jakej hrdina to bude, až bude od hlavy k patě pokrytej dortem," uchechtla jsem se. „Doufám, že tu fotku dají na úvodní stránku Denního věštce. Osobně jim ji pošlu."

Domem se rozezněl zvonek, kterej oznamoval první hosty, a k mý obrovský úlevě tím vyrušil rodiče z čehokoliv, co se právě chystali dělat.

Pro nás to byla ideální chvíle, kdy zasáhnout. Proplížily jsme se trávou přímo pod okna kuchyně a opatrně sundaly z parapetu dort. Byl docela dost těžkej, ale to se dalo čekat - přece jenom měl nakrmit desítky hostů.

„Seš si jistá, že ta rachejtle bude fungovat?" ujišťovala se Astorie, která začala zespoda moučníku okamžitě pečlivě vydlabávat díru.

„Vyráběla ji dvojčata přesně na míru. Jasně, že bude fungovat. Nikdy o nich nepochybuj!"

„Oh, pardon. Snad jsem se nedotkla tvý citlivé části srdíčka, která buší pro zrzavý Nebelvíry. Seš fakt nenapravitelná," protočila oči. „Tak, hotovo! Šup tam s ní!"

Se špičkou jazyka vystrčenou skrz zuby jsem kulatou rachejtli opatrně vložila do pečlivě připravený díry a společnýma silama jsme ji pak s Astorií ještě pokryly vrstvou vydrolenýho krému a korpusu. Pak jsme ho vrátily na původní místo. Nikdo by ani nepoznal, že ten parádně vypadající moučník někdo sabotoval.

„Skvělá práce, drahoušku," zazubila jsem se na Tori a hlasitě jsme si plácly.

Teď už nezbejvalo než čekat na zahájení oslavy. Ještě nikdy jsem se na Harryho narozeniny takhle netěšila. Dokonce jsem celej den chodila s úsměvem, což u mě při takový příležitosti nebejvalo úplně zvykem.

„Máme se postavit o něco dál?" zašeptal mi do ucha George, když Harry konečně zfouknul svejch šestnáct svíček a vzal do ruky nůž.

„Rozhodně bych si udržovala zdravej odstup. Nikdy nevíš, co se může stát," mrkla jsem na něj, na což odpověděl rozpustilým zazubením. Společně s Fredem pak ustoupili o pár kroků dozadu.

„Tak kdo bude chtít první kousek?" ozval se Harry vesele, když přiložil špičku nože k dortu.

„Já," ozvala jsem se a sevřela za zády oběma rukama foťák. „Uděláš mi tím fakt radost, nikdy na to nezapomenu!"

V očích mu blejskla nejistota, kterou ale vzápětí nahradil úsměvem. Nejspíš si myslel, že už jsem přišla k rozumu a vážně mu tu jeho oslavu přeju. Naivka. Znal mě pořád tak špatně.

„Tak teda pro tebe, sestřičko," oznámil mi a zakrojil do středu dortu.

Stihla jsem udělat ještě tři kroky dozadu, než se ozval hlasitej výbuch. To když čepel nože narazila na chytře ukrytou rachejtli. Dort se rozletěl do všech stran a ohodil velkou většinu gratulantů. Jenom my, co jsme se chytře drželi dál, nebo se schovali za někoho jinýho, jsme byli skoro bez poskvrnky.

Nejvíc špinavej byl ale Harry. Krém mu kapal z vlasů, na brejlích měl takovej nános, že vůbec nic neviděl, a vlastně ještě pořád stál s nožem ve vzduchu, jako kdyby snad nechápal, co se zrovna stalo.

Přesunula jsem se zpátky k němu, zvedla foťák a s ostrým zablejsknutím si tenhle okamžik zvěčnila. O to jsem se rozhodně nemohla připravit.

„Všechno nejlepší, blbečku!"

Nejlepší narozeniny na světě! I za toho zaracha do konce léta to stálo!