Záře nad hadím údolím [HP (ink)tober] ✔

Děravý kotel

Období: Před Aurořiným odjezdem do Egypta

Děravej kotel byl v sobotu večer jednou z nejnavštěvovanějších kouzelnickejch putyk v celým Londýně. Aspoň pokud jste do toho výčtu nezahrnuli i Černou hodinku, která byla obvykle až po strop narvaná vlkodlakama. Mezi tuhle společnost jsem ale slečnu dokonalou vodit rozhodně nechtěla. Nejspíš by to nebylo tak úplně místo pro ni.

Vlastně vůbec nechápu, co mě to popadlo – jak jsem mohla s klidným srdcem kejvnout na večerní posezení s Fleur? O čem se spolu budeme bavit? Jediná věc, kterou jsme měly společnou, byl sex s Billym, a to nejspíš nebude nejideálnější téma k hovoru.

Hele, Fleur, vybavuješ si to mateřský znamínko, co má tvůj bejvalej manžel v podbříšku? Taky ti připomínalo obrys Irska?

Ne, tohle prostě nebude fungovat.

Zrovna když jsem se chystala zvednout od stolu a prostě se vypařit, si Fleur přisedla na židli vedle mě. S hlubokým povzdechem pohodila vlhkýma vlasama a já si všimla, že se za ní jako zmámená otočila minimálně půlka Děravýho kotle, bez ohledu na pohlaví.

Svatá Morgano, nikdy ji nesmím seznámit s Chiarou.

„Prromiň, jdu posdě. Je tam strrašný nečšas," otřásla se. „Čšekáš dlouho?"

„Ne, jsem tady jen chvilku," zavrtěla jsem hlavou. Rozlilo se mezi námi trochu nepříjemný ticho. Přesně to jsem očekávala, jinak to snad dopadnout ani nemohlo. Na druhou stranu – na tyhle situace existoval jednoduchej lék, kterej jsem mínila okamžitě nasadit. „Dáš si pití?"

„Jassně," kejvla, „Perrcy ršíkal, še tu mají jedno úšasné skrršítčší víno. Dáme si?"

Rozhodně jsem nebyla proti. Překvapilo mě, že Percy měl tak dobrej vkus na víno. Bylo vážně skvělý. Vlastně bylo tak dobrý, že před náma za chvíli stály dvě lahve – jedna prázdná a v tý druhý zbejvalo sotva na dně. S každou další vypitou deci se atmosféra mezi náma uvolňovala, až jsme nakonec na okolí musely působit jako skvělý kámošky na večerním tahu.

„A pak... pak se otočšil na mého tátu a septal se ho, jestli mu můše do toho vína nalít ssodovku," vyprskla smíchy.

Tváře už měla začervenalý alkoholem a byla čím dál hlasitější, ale to mi vůbec nevadilo. S ubíhajícím časem se mi ta holka zdála lepší a lepší. Proč já ji vlastně nikdy neměla ráda? Jenom kvůli Billymu? To ze mě nejspíš dělalo slušnýho pokrytce.

„Byla to ta nejlepčší láhev, kterou táta našel ve ssklípku. Arrchivní víno, co si schovával pro výjimečnou pršílešitost. A Bill si z něj prrostě udělal vinný stršik."

Fleur se oči plnily slzama smíchu a já nezůstala dlouho pozadu. Představa, jak si Billy na zásnubním večírku přímo před rodilým Francouzem naředí to nejlepší víno z jeho sbírky sodovkou, totiž rozhodně stála za to.