Abducted [Z.M.]

we almost lost him

Harry's point of view
,,Copak, Zayne? Vypadáš zaskočeně." zašklebím se. Zayn pomalu odvrátí svůj šokovaný pohled od mrtvého těla Madison a pohlédne na mě, přičemž se jeho pohled změnil na naštvaný. V jeho hnědých očích se odráží hněv - nikoli lítost. Vůbec jej nemrzí, že jsem Madison právě popravil na místě. Vsadím se o cokoli, že ani necítí pocit viny. Jak by také mohl, že? Je to přece Zayn.

,,Děláš si ze mě, kurva, prdel?!" vyjekne Zayn, načež pomocí svých prstů setře ze své tváře krev, patříc Madison, ,,Můžeš mi, kurva, vysvětlit, proč si jí vystřelil mozek z hlavy, ty zkurvenej psychopate?!" ječí jako pominutej. ,,Já jsem psychopat?" uchechtnu se ironicky, ,,Já?! Ty si zabil svoje vlastní dítě, ty nechutnej zmrde!" vykřiknu. ,,Já jsem nechutnej zmrd?! Jen protože jsem nechtěl fakana s nějakou píčou?!" vyjekne nevěřícně. ,,Ser mě ještě chvíli, Zayne a kulku do hlavy schytáš tentokrát ty!" uzemním jej. Křišťálovou sklenici držím tak pevně ve svém sevření, div nepraskne.

,,Neměl si sebemenší právo to dítě zabít." procedím skrze zaťaté zuby, přičemž křišťálovou sklenici naštvaně odhodím na konferenční stůl - sklenice se samozřejmě rozbila. ,,Jakožto otec dítěte jsem měl právo to děcko zabít." odfrkne si. ,,Neměl! Možná jsi jeho otec, ale ne táta! To dítě mohl vychovávat kdokoli jinej, nikdo tě do rodičovství nenutil! I Niall, kterej drží děti pomalu vzhůru nohama, by to dítě vychoval líp!" postavím se vztekle na své nohy, vstávajíc z křesla.

,,Jasně jsem ti řekl, jaký mám plány, který si mi mimochodem dokurvil." pronese nenávistně, ,,Myslíš, že by si mě Madison vzala, kdybych měl upíchnutý děcko s holkou, která žije pod mojí střechou?!" zamračí se, přičemž se také postaví na své nohy. ,,Aha, takže našeho inteligentního Zayna nenapadlo nic jinýho, než to nevinný dítě zabít." zasměju se sarkasticky.

,,Kurva, navrhla mi to Madison! A já souhlasil, protože jsem to dítě stejně nechtěl." zavrčí. V mé pevně sevřené pěsti škubne. Mám nepopsatelnou chuť opět vytáhnout svou zbraň a znovu střelit Madison, ačkoliv je již mrtvá. Jak mohla navrhnout něco tak stupidního?! Vůbec Beatrice neznala - neměla žádný důvod jí ublížit! Až Madison někde pohřbím, tak budu pravidelně chodit chcát na její hrob.

,,To dítě by tě stejně nechtělo za otce. Vyhýbalo by se ti obloukem. Nikdo by nechtěl mít otce jako seš ty." věnuju mu svůj pohled plný nenávisti. ,,Děláš, jakoby na tom záleželo, když je to děcko už stejně mrtvý." pronese lhostejně. ,,Je mi fakt líto, že si přišel o svoje rodiče. Kdyby byli furt naživu, tak by z tebe možná nevyrostl takovej čurák. Nebo ještě líp - možná bych tě nikdy nepotkal." odfrknu si, vrtíc hlavou, načež zamířím pryč z obýváku. Nelituju výběr svých slov. Zayn si zasloužil slyšet taková slova. Pevně doufám, že si brzy uvědomí, jak moc tuhle situaci posral.

Je mi naprosto volné, že v mé krvi koluje menší množství alkoholu. Vůbec se na tento fakt neohlížím a nasednu do svého auta, načež nastartuju motor a rozjedu se pryč neznámokam. Potřebuju vypadnout co nejdál od Zayna. Nedokážu s ním být v jedné mísnosti, natož pod jednou střechou, poté, co provedl Beatrice. Nemluvě o tom, jak svůj odporný čin odůvodňuje.

Očividně mi není přáno, abych byl ve svém životě skutečně šťastný. Život mi neustále hází klacky pod nohy. Začínám uvažovat nad tím, že nemá žádnou cenu se nadále snažit být šťastný. Ten nahoře mě nejspíše stejně nesnáší, jinak by pro mě vymyslel lepší scénář v životě.

Louis' point of view
Před hodinou jsme s Theou konečně dorazili domů. V klubu jsme se sdrželi déle, než jsem předpokládal. Když jsme dorazili domů, tak bylo něco málo kolem půl deváté večer. Co mě nejvíce udivovalo byl fakt, že doma nikdo nebyl. Volali jsme jména kluků, holek a dvojčat, ale žádné odezvy jsme se nedočkali. Vila byla ponořena do naprostého ticha.