Abducted [Z.M.]

have a hangover

Beatrice's point of view
,,Auuu." zakňourám tiše, načež se chytím za hlavu. Skrze okna proniká do pokoje slunce, jehož paprsky dopadají na mou tvář. Pomalu otevřu své oči, ale kvůli slunci je zase rychle zavřu. Hlava mě neskutečně bolí, v ústech mám jako v polepšovně. Několik minut pouze nehybně ležím, než se pomalu posadím. Ovšem můj žaludek naznačí, že posadit se byl špatný nápad. Rychle ze svého těla shodím teplou peřinu a rozběhnu se ke dveřím, které vedou do koupelny.

Div dveře koupelny nevyrazím z pantu, jak prudce je otevřu. ,,Hej!" ozve se hysterické zaječení ze sprchového koutu, ze kterého lze slyšet proud tekoucí vody, čemuž ovšem nevěnuju žádnou svou pozornost. Skončím na svých kolenou u záchodové mísy, ve které následně skončí zabořená má hlava. Stačil jeden hluboký nádech k tomu, abych začala zvracet.

,,Jde vidět, jak moc jsi zvyklá na chlast." pronese hluboký hlas. ,,Já nepiju." zakňourám tiše a odplivnu do záchodové mísy. ,,No právě." uchechtne se dotyčná osoba. Pomalu se postavím na své nohy, načež po sobě spláchnu. Snad jsem to ze svého žaludku dostala všechno. Šouravým krokem zamířím k umyvadlu, u kterého se následně zastavím. Opláchnu svou tvář studenou vodou a vypláchnu svá ústa. Pohlédnu na svůj odraz v zrcadle. Odstín mé pleti je nazelenalý, mé vlasy všude trčí a můj pracně udělaný make-up je totálně zničený.

Až nyní pohlédnu na dotyčnou osobu, kterou jsem vyrušila ze sprchování a která na mě mluvila. Zayn. Stojí za mnou pouze v bílé osušce, kterou má omotanou kolem svých boků. Po jeho hrudníku stékají kapky vody. Kvůli nevolnosti jsem nebyla schopná ani rozeznat, komu onen hlas patří. Sice mě hlava bolí jako čert, ale včerejší noc si pamatuju velmi dobře. Udělala jsem pěknou pitomost. A ty nesmysly, které jsem říkala? Hrůza! Už nikdy nebudu pít.

Až nyní si uvědomuju, že se nacházím v cizím prostředí. Rozhlédnu se kolem sebe. Pokud si pamatuju dobře, tak v pokoji, ve kterém jsem včera usnula, nebyly žádné další dveře, které by vedly do koupelny. Pohlédnu z otevřených dveří koupelny a nahlédnu do vedlejší místnosti. Ložnice. Zaynova ložnice. Jak jsem se sem dostala?

,,J-Jak-" zakoktám se, ale než dokážu ze sebe dostat rozumnou větu, tak mě přeruší Zayn. ,,Včera si v tom pokoji usnula. Musel jsem nás odvést domů, když tady máš sourozence. Klukům jsem se nemohl dovolat. Jedinej, kdo to zvedl byl Hazz. Ale ne tak úplně, protože mi to zvedla nějaká holka, takže jsem to raději típl." pokrčí ledabyle rameny. Otočím se zpět k zrcadlu, ve kterém se prohlédnu. Mám oblečené Zaynovo triko. Vůbec si nepamatuju, že bychom jeli domů - že by mě Zayn převlékal. A pokud bylo mezi námi ještě něco dalšího, tak si to nepamatuju už vůbec.

,,Vůbec si nepamatuju, že bysme sem jeli..." hlesnu. ,,Protože si spala. A jak spokojeně. Ale ostatně, kdybych byl holka, tak bych taky spal tak spokojeně po tom, co mě ošukal nádhernej chlap." arogantně se zašklebí. ,,Vtipnej." protočím očima a bez optání seberu jeho zubní kartáček a zubní pastu. ,,Ty čuně, to byl můj kartáček." nakrčí Zayn svůj nos. ,,Správně. Byl." zahuhlu s plnou pusou zubní pasty. Po řádném vyčistění mých zubů a mého jazyka si svá ústa vypláchnu ústní vodou. Veškeré věci vrátím na své původní místo.

,,Tak dělej, Beatrice." povzdechne Zayn otráveně. ,,Jako proč? Jestli chceš pokračovat ve sprchování, tak se osprchuj. Přede mnou se stydět nemusíš a navíc, já na tebe nejsem zvědavá." protočím očima. Jsem příjemná asi jako drát v oku, ale kdo by na mém místě nebyl? Mám kocovinu jako kráva. Je sice pravda, že si za svou kocovinu mohu pouze já sama, protože jsem ten tvrdý alkohol pila dobrovolně, ale ani tento pravdivý fakt nemění nic na tom, že je mi zle.

,,Protože chci pokračovat ve sprchování s tebou. A neptám se tě na to. Oznamuju ti to." pronese arogantně. ,,To máš blbý. Nejsem tvůj pes, abys mi rozkazoval. A opravdu bych ocenila, kdyby si ten včerejšek nikde nezmiňoval a zapomněl na něj." pohlédnu do jeho tváře. ,,Ale! Takže přece jen si to pamatuješ." zasměje se. ,,Jo, pamatuju." zamračím se, přičemž překřížím své paže na svém hrudníku. Bohužel, si včerejší noc pamatuju. A bude mi trvat velmi dlouho, než na ní zapomenu.