Abducted [Z.M.]

i am too young for this

Beatrice's point of view
Díky potetované ruce, která včas zachytila padající fotografii, jsem zjistila, že osoba za mnou je Zayn. Dlaň z mých úst konečně zmizela, načež jsem se zhluboka nadechla.

,,Tohle bys neměla dělat." odloží fotografii na své původní místo - na noční stolek. ,,Ty bys tohle neměl dělat!" vyčtu mu vyděšeně, ,,Vylekal si mě." dodám o něco klidněji, přičemž se k jeho osobě otočím čelem a věnuju mu svůj zamračený výraz. Odjakživa nemám ráda, když mě někdo leká, takže má reakce je naprosto přirozená.

,,Saháš na Harryho osobní věci, což by se mu, kurva, nelíbilo. Buď ráda, že jsem tě načapal dřív, než on." promluví klidně, ignorujíc můj zamračený výraz. Jeho klidný hlas mě překvapí. Co se stalo, že je najednou tak klidný? Už ho vztek přešel? Zajímavé. Mění své nálady jako mávnutím kouzelného proutku.

,,Dáš mi něco na oplátku, když tě neprásknu?" vyruší mě z mého krátkého zamyšlení. Překvapeně pohlédnu na jeho osobu, načež mi Zayn věnuje pobavený úšklebek, přičemž se usadí na Harryho postel. Myslí svá slova vážně? Opravdu se mnou chce uzavírat dohodu, aby mě neprozradil, jen kvůli tomu, že jsem si prohlížela Harryho fotografii? Vždyť je to směšné a dětinské.

Vlastně tohle není poprvé, co se mnou chce uzavírat dohodu. Tuhle větu již jednou použil. V té malé, sklepní místnosti, ve které mě věznil. Chtěl něco na oplátku za to, že mě nechá žít. Kdyby mě tehdy v té sklepní místnosti zabil, udělal by líp - ušetřil by mě tolika trápení a ponížení.

Proberu se ze svého krátkého zamyšlení a věnuju Zaynovi nic neříkající pohled, ,,Zase?"  vydechnu tiše. Pomalu se posadím na Harryho postel, co nejdál od Zayna. Nechci být v jeho těsné blízkosti a riskovat, že mi něco udělá.

,,Jak zase?" zeptá se nechápavě. ,,Už jednou si chtěl něco na oplátku za to, že mě necháš žít." odpovím na jeho dotaz, přičemž se chytím za své pohmožděné břicho - omylem jsem se trochu shrbila a mým břichem projela ostrá bolest. Pohled mám raději sklopený na svá chodidla, aby Zayn neviděl mou bolest v očích - nepochybně by mu má bolest dělala radost.

,,Jo, aha, tohle máš na mysli. To byla jenom sranda." pronese Zayn nevzrušeně, načež ledabyle pokrčí rameny, upírajíc svůj pohled na mou maličkost. Očividně máme naprosto odlišný smysl pro humor, protože mě tehdejší situace v té sklepní místnosti rozhodně nepřišla vtipná. Jeho smysl pro humor je opravdu zvláštní, pokud vyhledává zábavu zrovna v takových situacích.

,,Proč si přišel?" zeptám se nechápavě, ,,Nemůžeš zase odejít? Čekám na Harryho." pokusím se jej vyhnat z této místnosti. ,,Za prvé, tohle je moje vila, tudíž moje pravidla. Za druhé, přišel jsem tě informovat, že máš smůlu. Jelikož ses nalepila na Harryho jako samolepka, tak hádám, že se ti líbí. Ale jak jsem řekl, máš smůlu." pronese opovržlivě. Jakmile dokončí svůj proslov, tak k jeho tváři zvednu svůj zamračený pohled. Co to mele za nesmysly? Já jsem se na nikoho nenalepila. Harry se rozhodl sám, že mě vezme pod svá ochranná křídla. A jak Harry sám řekl, mám právo si dopřát chvíli klidu a odpočinku, což mi on dokáže poskytnout. Navíc je Harry jediný, s kým si mohu normálně povídat, aniž by na mě mířil svou zbraní, a také se s ním cítím v bezpečí.

Je zvláštní, jak rychle jsem dokázala změnit na Harryho svůj názor. V té uličce, ve které jsem jej spatřila poprvé, jsem z něj měla nepopsatelný strach. Ovšem teď vnímám Harryho jako člověka, které má srdce na správném místě, ačkoliv to tak nevypadá kvůli jeho povolání. Myšlenky, že se mě Harry snaží pouze zmanipulovat, aby si získal mou důvěru a později mě mohl podrazit, mě zcela opustily během předešlých minut. Když jsem sem s Harrym jela a povídala si s ním v autě, tak při konverzaci o jeho přítelkyni měl slzy v očích, čímž mi dokázal, že člověk jako on umí být také zranitelný. Tím si získal mou důvěru.