Abducted [Z.M.]

i have to go (first version of epilogue)

Nobody's point of view
Smutné ticho, panujíc na hřbitově, přerušoval vysoký, mladý muž, jenž kráčel po štěrkovité cestě mezi náhrobními kameny s pozlacenými jmény. Jeho vypracované tělo obepínal černý, formální oblek. Své kdysi veselé oči, které poslední týdny byly rudé a oteklé od neustálého pláče, nyní ukrýval pod slunečními brýlemi. Ve své pravé dlani svíral několik párů rudých růží, zatímco ve své levé ruce držel fotografii v rámečku. Na fotografii byla zachycena osoba, která mu byla velmi blízká.

Jakmile vysoký muž došel ke svému cíli, tak se zastavil v pohybu. Sundal sluneční brýle ze svého rovného nosu, aby lépe spatřil náhrobní kámen, u kterého se zastavil. Jeho zelené oči překypovaly smutkem a bolestí, když svým pohledem přejížděl po pozlaceném jméně, jenž bylo vyryto na náhrobním kameni. Louis William Tomlinson.

Ode dne, kdy si Louis vzal svůj vlastní život, uplynuly již dlouhé tři měsíce. Pro vysokého muže to byly tři měsíce plné bolesti. Nedokázal se smířit se skutečností, že si jeho nejlepší přítel, který pro něj byl jako bratr, vzal svůj vlastní život. A už vůbec se nedokázal smířit se skutečností, že jeho nejlepší přítel zemřel v jeho náruči.

Pro vysokého muže to bylo jako včera, kdy vykopl zamčené dveře koupelny, kterou vlastnil Louis. V ten okamžik, kdy vtrhl do té koupelny, se jeho srdce rozpadlo na milion kousků. Jeho nejlepší přítel, jehož podříznuté zápěstí viselo dolů přes okraj vany, ležel ve vaně plné horké vody, která se postupně zbarvovala do rudého odstínu.

Vysoký muž ani na vteřinu nezaváhal. Rychlostí blesku se rozběhl k vaně plné horké vody, tahajíc ven tělo svého nejlepšího přítele. Horká voda smíchaná s krví vytékala ven přes okraje vany.

Vysoký muž, jehož zelené oči byly zaplavené horkými slzami, tvrdě dopadl svými koleny na chladné dlaždice, zatímco ve své náruči držel nehybné tělo svého nejlepšího přítele. I přesto, že vysoký muž nebyl plně při smyslech, se snažil zastavit ono silné krvácení. Snažil se, jak nejlépe mohl, udržet svého nejlepšího přítele při smyslech tím, že na něj mluvil. Stále měl naději, že se mu podaří zachránit život jeho nejlepšího přítele. Avšak jeho naděje jej opustila, jakmile jeho nejlepší přítel naposledy vydechl a s tím přestalo tlouct jeho srdce.

Koupelnou se rozlehl hlasitý křik a pláč plný bolesti. A to vše se stalo pouze proto, že se Louis nedokázal smířit se smrtí dívky, která pro něj byla dobrou kamarádkou, ne-li sestrou, a malých dvojčat, která byla dívčinými sourozenci. Malá dítka byla pro Louise velmi důležitá - bral je jako své vlastní sourozence.

Vysoký muž vyhnal bolestivou vzpomínku ze své hlavy a přešel blíže k náhrobnímu kameni, ke kterému si následně dřepl. Fotografii v rámečku, jenž držel ve své ruce, opatrně opřel o náhrobní kámen. Na fotografii byli zachyceni oni dva, jak se pevně objímají. Ani jeden z nich tehdy netušil, že to objetí je jejich poslední.

,,Pamatuješ si, jak ses o mě bál, když Bee přišla o svoje první miminko?" rozlehne se hřbitovem tichý, chraplavý hlas - mužův hlas je plný bolesti. ,,Myslel sis, že spáchám sebevraždu. Promlouval si mi do duše a chtěl si, abych ti slíbil, že už nikdy nebudu uvažovat nad sebevraždou. Já svůj slib dodržel, ale ty ne. Proč?" zeptá se muž zlomeným hlasem. V jeho zelených očích, které překypují smutkem a bolestí, se zatřpytí horké slzy.

,,Proč si nedokázal ten slib taky dodržet? Cítil jsem stejnou bolest jako ty. Ztratil jsem nejlepší kamarádku, která pro mě byla jako mladší sestra. Ztratil jsem dvě malý děti, o který jsem se rád staral. Ztratil jsem toho stejně jako ty. Proč ses rozhodl mou ztrátu blízkých osob rozšířit? Myslíš, že mě smrt Bee a dvojčat zničila málo?" zeptá se opět zlomeným hlasem. Ať se vysoký muž snažil sebevíce - mezi jeho rty unikl bolestný vzlyk.