Abducted [Z.M.]

promise

Beatrice's point of view
Vilou se nese hlučný smích dvojčat, který, bohužel, narušuje můj sladký spánek. Během okamžiku procitnu, přičemž překvapivě nepocítím žádnou nevolnost či nepříjemnou bolest hlavy.

Unaveně otevřu své oči, čehož okamžitě zalituju, protože sluneční paprsky, pronikajíc skrze okna ložnice, mě na pár vteřin oslepily. Raději své oči zase zavřu a vdechnu do svých plic mně dobře známou vůni.

Po uvědomění, že tato opojná vůně patří Zaynovi, své oči prudce otevřu a posadím se, přičemž Zaynova potetovaná paže sklouzne z mého břicha. Myslela jsem, že včerejší noc strávená se Zaynem byla pouze výplodem mé fantazie.

Pohlédnu na spícího Zayna, abych se ujistila, že včerejší noc skutečně nebyla pouhým výplodem mé fantazie. Zayn pravidelně oddechoval, přičemž jeho tvář byla natočená mým směrem a jeho rty, lákavé k polibku, byly mírně pootevřené. Peřina, zakrývajíc naše těla, byla nepatrně shrnutá, čímž odhalovala jeho nahý, potetovaný hrudník, který se slabě nadzvedával.

Pomalu si lehnu zpět na svá záda, načež se přetočím na svůj bok čelem k Zaynovi. Líně zvednu svou paži a na jeho spící tvář opatrně přiložím svou dlaň. Můj něžný dotek způsobil slabý záchvěv jeho dlouhých, hustých řas. Palcem něžně přejedu po jeho lícní kosti, přičemž svým pohledem skenuju jeho tvář. Jeho spící tvář působí tak zatraceně nevinně a roztomile - těžko uvěřitelné, že někdo tak roztomilý je vrah a překupník zbraní, drog a lehkých dívek.

V naprosté tichosti si prohlížím jeho krásu, zatímco v mé hlavě to šrotuje. Komu by naše zesnulé miminko bylo více podobné? Mně nebo Zaynovi? Porodila bych holčičku nebo chlapečka? Vždy jsem si přála, aby mé první dítě bylo chlapeček, aby v něm jeho mladší sourozenci měli svého ochránce.

Pomalu přemístím svou dlaň níže, načež svým palcem přejedu po Zaynově spodním rtu, nespouštějíc pohled z jeho tváře. Nebudu lhát - líbilo by se mi mít chlapečka, který by byl podobný Zaynovi. Sladkého chlapečka s černými vlásky, připomínajíc barvu havrana, a snědou pletí. Jeho dětskou tvář by zdobila dvě velká, hnědá kukadla, která by rámovaly dlouhé řasy, a plné rty. V hlavě mám jasný obrázek Zayna, držíc v náruči naše miminko, které mu je neskutečně podobné. Naše miminko, o které mě úmyslně připravil.

Aniž bych si to uvědomila, tak z mých očí začnou téct horké slzy, smáčejíc mé tváře. Po smrti mé malé fazolky zůstala v mém srdci díra, která se stále nezahojila a nikdy nezahojí. Nic onu díru v mém srdci nedokáže zahojit.

Plačtivě se nadechnu a v následném okamžiku sebou polekaně trhnu, protože se ložnicí náhle rozlehl Zaynův rozespalý hlas, ,,Díky tvýmu častýmu smutku zjišťuju, jak moc tě vlastně ničím." zašeptá, přičemž svým palcem setře mé slzy. ,,Někdy si říkám, že by bylo lepší, kdybych tehdy umřela, když jsem schytala tu kulku..." škytnu tiše, pohlížejíc do jeho očí. ,,Já jsem rád, že jsi neumřela." nepatrně se usměje a přisune se blíže ke mně,

,,Já vím, že se k tobě nechovám hezky, Bee. Vím to moc dobře. Omlouvám se. Když mi zemřela rodina, tak s nimi zemřelo i to dobro ve mně. Musíš se mnou být trpělivá, Bee. Dělám chyby, dělám spoustu chyb, ale dokážu se z nich poučit. Poučil jsem se ze všeho špatnýho, co jsem ti kdy provedl. Já vím, že to tak nevypadá - vzhledem k mýmu chování, ale je to tak. A taky vím, že moje chování se nedá nijak omluvit, ale i přesto věřím, že pro mě máš jistý pochopení..." pohlédne do mých očí.

,,Když jsem tě připravil o naše miminko, tak jsem měl dost času na přemýšlení. Urovnal jsem si svoje myšlenky a došel k závěru, že ty jsi první holka, který stále dokola ubližuju a ona je tady pořád pro mě. Jsi první holka, která je se mnou takhle dlouho. A hlavně jsi první holka, na který mi záleží." zapře se loktem o matraci,