he hurt me... again

2K 70 3
                                    

Beatrice's point of view
Dle Zaynova naštvaného výrazu mohu usoudit, že mě nyní nečeká nic dobrého. ,,Zayne." pronesu tichým hlasem jeho jméno, jakobych nemohla uvěřit, že skutečně stojí přede mnou. Mám strach, že mi Zayn fyzicky ublíží. Můj strach byl oprávněný - v následné minutě mě o tom Zayn přesvědčil.

,,Ty jedna, zasraná děvko." zasyčí nenávistně, načež napřáhne svou pravou ruku. Na mou levou tvář tvrdě dopadne jeho velká dlaň. Čím jsem si vysloužila tuhle nadávku? Moc dobře ví, že on a Dean jsou jediní muži, se kterými jsem měla intimní chvíle - bohužel, nedobrovolně.

Při kontaktu jeho velké dlaně s mou levou tváří se má hlava otočila o devadesát stupňů a do mých očí se nahrnuly horké slzy. Roztřesenou rukou jsem překryla svou pohmožděnou tvář, načež jsem se slzami v očích pohlédla na Zayna. Jeho naštvaný výraz ve tváři mě donutil od něj o pár kroků odstoupit, v čemž mi na poslední chvíli zabránil, protože hrubě omotal své dlouhé prsty kolem mé drobné paže a drsně mě narazil na své tělo.

,,Řekl si, že už mi nikdy neublížíš." zašeptám vyděšeným hlasem. Zayn se ironicky uchechtne, ,,Chceš po mně, abych se choval mile, když ty se tak ke mně nechováš?" zavrčí náhle. ,,Já se k tobě přece chovala mile. Nic jsem ti neudělala." zašeptám na svou obhajobu. Nemám daleko k hysterickému pláči - horké slzy, které mě tlačí v očích, zadržuju silou vůle.

,,Zdrhla si ode mě! Po tý zasraný noci na hotelu! Po tom všem, co jsem ti řekl, jsi jen tak zdrhla!" zacloumá s mým tělem. V jeho tmavých očích se sbírá čím dál více hněvu. Náhle jeho dlouhé prsty zmizí z mé drobné paže, přemisťujíc se na kapuci mé mikiny, kterou následně strhne z mé hlavy. Uchopí mé dlouhé vlasy do svého sevření a mou hlavu prudce zalomí dozadu, až to zabolí. Na mou vyděšenou tvář začnou dopadat studené kapky deště.

,,Měla jsem k tomu důvod. Držel si mě u sebe i přes můj nesouhlas. Musela jsem utéct. Chtěla jsem být se svou milující rodinou." zašeptám, snažíc se obhájit svůj útěk od něj. ,,Se svou milující rodinou." zopakuje má slova - slovo ,,rodina" pronesl, jakoby to byl nějaký jed, ,,Za tvůj útěk bych tě měl potrestat, nemyslíš? Co kdybys přišla o svou rodinu? Stejně jako já?" ušklíbne se zlověstně. Jeho tmavé oči momentálně vypadají jako oči samotného ďábla.

Jeho slova způsobila, že má čelist překvapením poklesla. Něvěřícně zamrkám, snažíc se zpracovat jeho výhružná slova. Opravdu mi vyhrožuje, že ublíží mé rodině, jen protože jsem od něj utekla? K ublížení mé rodiny nemá sebemenší právo! Nikdy jsem mu nepatřila, nepatřím a ani patřit nebudu!

Nevím, zda se mám bát (kvůli jeho vyhrožování) nebo být naštvaná (kvůli jeho zacházení s mou maličkostí, které si nechávám líbit). Přece svá výhružná slova nemůže myslet vážně - přece by mě nepřipravil o mou rodinu, když moc dobře ví, jak bolestivá tato skutečnost je.

,,Vyhrožuješ mi?" zašeptám, snažíč se potlačit zoufalé vzlyknutí. Mé vidění se každou vteřinou více rozostřuje kvůli horkým slzám, tlačíc mě v očích. Při pomyšlení, že by ublížil mé rodině, mámě a dvojčatům, se mi dělá zle. Představa, jak má máma leží na zemi s podříznutým hrdlem, ležíc ve vlastní kaluži krve, a nad ní stojí Zayn, držíc ostrou dýku -zašpiněnou od krvé mé mámy, mi způsobuje chladný mráz po zádech. Bohužel, je pravděpodobné, že by Zayn byl schopný něco takového udělat - připravit mě o někoho, kdo je pro mě moc důležitý. Pokud by byl Zayn hodně naštvaný, tak by něčeho takového byl schopný.

Místo slovní odpovědi na můj dotaz se Zayn pouze arogantně zašklebí. Odpovědi na můj dotaz se nedočkám ani po několika vteřinách. Jsem naplněná smutkem a strachem, ale začíná mě naplňovat i něco jiného; vztek.

Abducted [Z.M.]Kde žijí příběhy. Začni objevovat