Abducted [Z.M.]

she's gone

Harry's point of view
V naprosté tichosti pozoruju Alex, která Katie tiše vypráví smyšlenou pohádku. Sammy usnul vyčerpáním již před několika minutami, ale Katie je z této celé situace vyděšená a bojí se usnout.

Je mi dvojčat opravdu líto. Je jim teprve pět let a musí si procházet něčím takovým jako je tato situace. Pouze kvůli nám jsou namočená v pěkných sračkách a nemají klidný život. Jiné děti v jejich věku si hrají na hřišti, zatímco dvojčata musí utíkat pryč z místa, které pro ně mělo být bezpečné zázemí, aby se vyhnula smrti. Mají opravdu smutný život, za který neseme vinu pouze my.

,,Už usnula." zašeptá Alex, vyrušujíc mě z mého krátkého zamyšlení. ,,Divím se, že vůbec usnula." povzdechnu a unaveně promnu svou tvář. ,,To já taky." odsouhlasí má slova, ,,Harry? Myslíš... Myslíš, že se někomu z nás něco stane?" pohlédne na mě s obavami v očích. Odvrátím od ní svůj pohled, pohlížejíc před sebe, zatímco v mé hlavě to šrotuje. Nad něčím takovým jsem vůbec nepřemýšlel. Nedokážu si ani představit, že bych ztratil někoho dalšího. Stále jsem se nesmířil se skutečností, že jsme ztratili Nialla - další smrt někoho z nás bych neunesl.

,,Ne." promluvím po chvíli a pohlédnu na Alex, ,,Vůbec nad něčím takovým nepřemýšlej. Nikomu z vás se nic nestane. Nedovolím to." pronesu pevným hlasem. ,,Ale-" ,,Ne, žádný ale. Mlč, Alex. Vůbec nic neříkej, akorát to špatný přivoláš. Nikomu z vás se nic nestane, jasný? Ty, dvojčata a Bee jste pod mojí ochranou. Nedovolím, aby se někomu z vás něco stalo." vstanu z postele, na které jsem doteď ležel, a přejdu blíže k druhé posteli, na které leží Alex se spícími dvojčaty.

,,A co ostatní? Thea a kluci?" zeptá se tichým hlasem. ,,Samozřejmě budu chránit všechny, ale především vás, protože jste bezbranní. Thea je sice taky bezbranná, ale mám takový podezření, že Louis je do They zakoukaný, tudíž věřím, že ji ochrání." pousměju se, ,,A Zayn? Ten se ochrání sám." pokrčím ledabyle rameny. ,,Nechceš ho chránit?" zašeptá. ,,Ne. Za ty sračky, co provedl Beatrice, ať se chrání sám." odfrknu si. Pokrčím se v kolenou, načež se posadím na zem, opírajíc se zády o postel.

Něžně uchopím Alexinu ruku, kterou ke mně natáhla, a něžně políbím její hřbet. ,,Miluju tě." zašeptám. Je pro mě obrovský nezvyk říkat tato dvě slova někomu jinému, než Zoe. Občas se cítím, jakobych ji podváděl. Avšak vždy si vzpomenu na slova Bee - že je na čase, abych se posunul dál ve svém životě. Zoe byla mojí životní láskou, kterou jsem, bohužel, ztratil, ale to neznamená, že se nemohu znovu zamilovat. Což se již stejně stalo. Zamiloval jsem se - do Alex.

,,Já tebe víc." zašeptá Alex. Zakloním svou hlavu, abych mohl pohlédnout do její tváře. Její kouzelně oříškové oči překypují láskou, zatímco její plné rty jsou roztažené do něžného úsměvu.

,,Měla bys jít spát." pronesu a palcem pohladím její hřbet ruky. ,,Nejsem unavená." vymaní svou ruku z mého sevření, načež pohladí mou tvář. ,,Uvidíme, co budeš říkat ráno." zasměju se tiše a zvednu se na rukou, abych ji mohl políbit. Ovšem ve stejný okamžik se dveře našeho hotelového pokoje rozrazí a dovnitř vtrhne Zayn. Svá původní slova, aby odsud okamžitě vypadnul, si raději rozmyslím, jakmile spatřím jeho bledou tvář.

,,Stalo se něco?" pozvednu své obočí. ,,Beatrice utekla." pronese Zayn tichým hlasem. ,,Cože?!" vyjeknu. Vůbec neberu na vědomí, že svým křikem mohu probudit dvojčata. Alexina drobná dlaň spočinula na mém rameni, ale ne na příliš dlouho, protože jsem ji setřásl ze svého těla, když jsem se prudce postavil na nohy.

,,Jak jako utekla?!" vyjeknu, přecházejíc blíže k Zaynovi. ,,Prostě utekla. Pryč z hotelu." rozhodí rukama. ,,Harry-" ,,Děláš si prdel?!" přeruším Alex, vztekle pohlížejíc na Zayna, ,,Cos' jí udělal?! Cos' jí, kurva, udělal?!" zavrčím a hrubě do něj strčím. Zayn tiše zavrávorá a odstoupí ode mě o několik kroků dozadu, aby mezi námi utvořil mezeru. Tím, že Zayn mlčí a nijak se nevyjadřuje k mým slovům, mě akorát utvrzuje v tom, že Beatrice opravdu něco provedl.