Abducted [Z.M.]

it's impossible to love you

Beatrice's point of view
,,Odskočím si." promluví Anika, načež vstane od stolu a odkráčí na dámské toalety. Pouze jsem němě přikývla hlavou na souhlas a dál se věnovala své snídani - palačinkám. I přesto, že palačinky byly výborné a řekla bych, že dokonce jedny z nejlepších, které jsem za celý svůj život jedla, jsem snědla opravdové minimum. Byla jsem hodně hladová a můj kručící žaludek to dával značně najevo, ale při pomyšlení na včerejší den mě veškerá chuť k jídlu opustila. Nevnímala jsem okolí a pouze vidličkou prozkoumávala palačinky.

,,Ahoj." vyruší mě z mého krátkého zamyšlení chraplavý hlas. Zvednu svůj pohled od palačinek, pohlížejíc na svého narušitele, ale jakmile se můj pohled střetne s Harryho, tak svůj pohled opět sklopím na palačinky.

,,Bee, ty se na mě zlobíš?" zeptá se Harry a aniž by se dovolil, zda si může přisednout, tak se usadí na místo, na kterém ještě před chvílí seděla Anika. ,,Ne." odpovím stroze, protože momentálně nemám žádný zájem s ním konverzovat. Ačkoliv tvrdím, že se na Harryho nezlobím, tak se na něj ve skutečnosti zlobím. Kdyby nebylo Harryho zprávy, kterou včera večer odeslal Liamovi, tak by se Liam nedozvěděl adresu hotelu, ve kterém se ukrýváme. Mohla jsem být konečně šťastná, být co nejdále od problémů a mít svůj klid, ale místo toho jsem zpět v hotelu a musím čelit pitomému Zaynovi, který zlomil mé srdce na milion kousků.

,,Mhm, to vidím." zabručí Harry, ,,Kde jsi strávila včerejší noc?" změní téma. ,,To tě nemusí zajímat." odseknu, stále pohlížejíc na svou snídani, jen abych nemusela pohlédnout na Harryho. Kde jsem strávila včerejší noc není žádné tajemství - zkrátka s Harrym nechci rozvíjet konverzaci.

Harry nevěřícně vykulí své zelené oči, ,,Bee, slyšíš se vůbec? Jak to se mnou mluvíš?" ,,Jo, slyším. A teď odprejskni, Stylesi." utrousím. ,,Beatrice!" vyjekne šokovaně a zároveň zklamaně, ,,Co jsem ti, do háje, udělal?!" nepatrně zvýší svůj hlas, čímž na nás upoutá pozornost zvědavých lidí v restauraci, ve které se momentálně nacházíme. Raději zůstanu zarytě mlčet a ani na něj nepohlédnu.

Periferním viděním zahlédnu osobu, která náhle zastavila u našeho stolu. Dle oblečení poznám, že se jedná o Aniku.

,,Zasedl si mi místo." promluví Anika. ,,Sedni si jinam, prosím. Řešíme něco důležitýho." odbyde ji Harry. ,,Ne, neřešíme." odseknu, načež upustím vidličku na talíř a odsunu se od stolu. Bohužel, dříve, než stihnu vstát od stolu a odejít pryč, se kolem mého zápěstí omotají Harryho dlouhé prsty, bráníc mi v odchodu.

,,Beatrice, do prdele. Teď tady přestává veškerá legrace. Co jsem ti, kurva, udělal, že jsi na mě taková? Vždycky jsem tě bránil!" zamračí se Harry. ,,Řekl jsi Liamovi adresu toho pitomýho hotelu! Proč si myslíš, že jsem utekla?! Abych se projela v Liamově autě a zase se vrátila zpátky na hotel?! Ne! Chtěla jsem být co nejdál od vás!" vyprsknu a vymaním svou ruku z jeho sevření. Anika překříží své paže na svém hrudníku, přeskakujíc pohledem mezi mnou a Harrym. Nijak nezasahuje do naší výměny názorů - pouze nás pozoruje.

,,Co nejdál od nás? A to jako proč? Co jsme ti, do háje, udělali?" mračí se Harry - snaží se tvářit naštvaně, byť se jej má slova dotkla. Ironicky se zasměju a nevěřícně pozvednu své obočí, ,,Ty se ještě ptáš?" rozhodím rukama. ,,Bee, o co ti jde?" zeptá se Harry tentokrát zoufale. ,,Jde mi o to, že si mi zachránil život, když jsem tehdy schytala kulku! Jde mi o to, že mě Louis minule udeřil málo a já se nepraštila do hlavy! Jde mi o to, že mě Liam včera nepřejel! Jde mi o to, že jsem stále naživu a musím snášet tohle všechno utrpení! Chci být s mámou a Niallem, nechci být tady s vámi!" vykřiknu.

V mých očích se třpytí slzy, které se do mých očích nahrnuly během mého křiku. Oba (Anika a Harry) mě zůstanou pozorovat jako naprostého blázna. V Harryho zelených očích se náhle objeví lítost a smutek, zatímco Aniky oči zůstávají bez emocí. Buď jí je celá situace naprosto ukradená nebo nerada veřejně ukazuje své emoce.