Abducted [Z.M.]

it's time to welcome you between us

Beatrice's point of view
,,Tváříš se, jakobys šla na popravu." uchechtne se Harry a pokračuje v zaplétání mých vlasů - respektive se o to snaží. ,,Divíš se mi? Nechci tam jít. Říkám to celou dobu, ale nikdo mě neposlouchá." zabručím nespokojeně. ,,Musíme tě oficiálně přivítat mezi nás. A jak jinak, než se jít společně opít do klubu? Náhodou tenhle Louisův nápad byl dobrej. A uvidíš, že si to užiješ." mrkne na mě do zrcadla, do kterého celou dobu upírám svůj pohled a pozoruju svůj a Harryho odraz.

Raději polknu kousavou poznámku, že mezi ně nepatřím a nikdy nebudu, a nijak se k jeho slovům nevyjadřím. Jediné pozitivum na dnešním večeru je to, že Zayn s námi do toho klubu nejde. Od dnešního rána není doma - Harry říkal, že jel něco zařídit do vedlejšího města.

Harryho rty se pohybují, ale jeho slova mi jdou jedním uchem dovnitř a druhým ven. Vůbec jej nevnímám. Pouze přikyvuju hlavou na souhlas nebo občas pronesu nějaké slovo, aby si myslel, že jej poslouchám. Myšlenkami jsem opět někde jinde. Zase přemýšlím nad Zaynem.

Je to již týden od té doby, kdy jsme se ošklivě pohádali. Celý týden jsme se vzájemně ignorovali a snažili se vyhýbat tomu druhému. Když už jsme se střetli na chodbě, což se stalo třikrát za celý týden, tak jsme se vzájemně vraždili pohledem. Nebýt kluků, tak bychom se se Zaynem začali opět hádat a možná bych jej dokonce znovu udeřila. Ovšem pokaždé se záhadně objevil někdo z kluků a naší hádce zabránil.

Zayn byl naštvaný na mě a já zase na něj. Jenže já, na rozdíl od Zayna, měla pádný důvod - měla jsem kvůli němu naraženou ruku a navíc urážel mou rodinu. Zatímco Zayn žádný důvod neměl - nikdy jsem mu totiž nic neudělala. Pouze jsem jej udeřila, ale všichni vědí, že si to Zayn zasloužil. A navíc má rána nebyla zas tak silná - jen pitomou hodinu z jeho nosu vytékala rudá tekutina, což byla stejně jeho starost, nikoli moje.

Co ve vile ještě vůbec dělám? Zajímavý dotaz, na který je jednoduchá odpověď. Kdyby nebylo Harryho, tak už tu dávno nejsem.

Poté, co jsem se hystericky vyplakala v Louisově náruči, jsem popadla Katie za její drobnou ruku a z kuchyně odešla - šla jsem hledat Sammyho. Hned, jak jsem Sammyho našla, jsem s dvojčaty bezmyšlenkovitě zamířila k vchodovým dveřím vily. Jakmile mě a dvojčata Harry spatřil, kráčejíc ke vchodovým dveřím vily, vykašlal se na Zayna - místo toho, aby mu pomáhal zastavit zběsilé krvácení z jeho nosu, se hnal za mnou.

Několik dlouhých minut mě prosil. Dokonce si přede mnou poklekl a prosil mě. V jeho očích bylo čiré zoufalství a smutek. Nebýt jeho smutného pohledu a vytrvalého prošení, abych neodcházela, tak z vily odejdu. Přemluvil mě - bohužel či bohudík.

Když nad tou situací tak zpětně přemýšlím, tak si říkám, že mě má Harry dokonale omotanou kolem svého prstu. Díky jeho smutnému pohledu bych kývla absolutně na cokoli.

Co se týče vztahů ve vile, tak si dovoluju říct, že jsem na tom o dost lépe, než na začátku. Sice to není nejlepší, ale rozhodně to je lepší, než předtím.

Můj vztah s Harrym je stejný jako předtím - nic se mezi námi nezměnilo. Vycházíme spolu skvěle - dokážeme v naprostém klidu spolu komunikovat. Dovolila bych si říct, že jsme přátelé.

Vztah, který je mezi mnou a Louisem, mile překvapil mě samotnou. Jednou v noci jsem nemohla usnout, proto jsem šla na zahradu, kde jsem se následně procházela kolem bazénu, abych se rychleji unavila a přiblížila k spánku. Musela jsem vypadat jako blázen, protože jsem chodila stále dokola, ale to je nyní vedlejší.

Zanedlouho se na zahradě objevil Louis. Všiml si mě dříve, než já jeho. Zpočátku jsem neměla absolutně žádné ponětí, co očekávat, když ke mně Louis přešel blíže a nenuceně navázal konverzaci. Po pár minutách společné konverzace jsem byla uvolněná. Dokázala jsem se s ním bavit, jako bychom byli staří známí.