Abducted [Z.M.]

the beginning of the nightmare

Beatrice's point of view
V tichosti kráčím Londýnskými ulicemi, na hlavě mám kapuci kvůli dešti, kvůli kterému se mé tělo chvěje zimou. Hlavu mám sklopenou, aby se studené kapky deště nedostaly do kontaktu s mým obličejem. Studený déšť začne doprovázet lehký vítr, který mě donutí obejmout své tělo pažemi, abych se aspoň trochu zahřála. Asi je na čase vrátit se zpátky domů. Dnešní studené počasí není ideální na noční procházku, akorát si domů přinesu angínu.

Zvednu hlavu, abych se zorientovala, kde se vůbec nacházím. Mezi rty mi unikne tichý povzdech. Stojím ve slepé uličce. Rozhlédnu se kolem sebe, abych si to tu lépe prohlédla.

Na poslední chvíli potlačím touhu zvracet. Je to tu odporné. Všude jsou injekční stříkačky od všemožných drog, rozbité láhve od alkoholu a použité kondomy, na zemi se dokonce válí kousky spodního prádla. Pomyslnou třešničkou na dortu je zápach zvratek. Radši se rozejdu pryč z ulice, ale znenadání na začátku ulice zastaví terénní auto. Sakra, to byla moje jediná cesta ven.

Terénní auto má leskle černou barvu, tmavé fólie na oknech mi znemožňují se podívat, kdo ono auto řídí. Při zírání na auto pocítím strach. Hlavou se mi promítají nepěkné scénáře, co by se mohlo stát. Neměla bych se tolik dívat na horory a drama filmy, pak straším samu sebe.

Co nejrychleji se schovám za velký kontejner, jenž se zadní částí opírá o chladnou zeď. Okamžitě se dostaví chuť zvracet - do nosu mě udeřil zápach moči a zvratek. Tep mého srdce se nebezpečně zrychlil, jakmile se slepou uličkou rozlehl zvuk zabouchnutí dveří auta. Více se namáčknu na kontejner, což zapříčiní, že nakrčím nos nad nepříjemným zápachem, který napadl mé čichové buňky. Ani zdaleka mi momentální situace není příjemná - můj žaludek, který dělá salta, to dává značně najevo.

 Jsou slyšet kroky, dost těžké kroky. Se strachem v očích pohlédnu na zeď, na kterou dopadají stíny osob díky světlu auta. Mé srdce vynechá několik úderů. Strach, který pohltil mé tělo, zapříčinil, že jsem zapomněla na několik vteřin dýchat. Pohnu rty, aniž bych vydala jakoukoli hlásku, a párkrát nevěřícně zamrkám, zda se mi to nezdá.

Na zeď dopadají stíny čtyř osob. Mou mysl střídá jeden strašidelný scénář za druhým, což mé psychice absolutně nepomáhá. Silně pochybuji, že se skupinka čtyř osob vydala na noční projížďku a čirou náhodou zastavila zrovna v této uličce, ve které se nacházím já - sama v noci. Co když mě sledovali? A teď se chystají mi ublížit? Opravdu bych měla přestat strašit samu sebe. Možná o mně ani nevědí. Mohou to být drogový dealeři, kteří si sem přijeli vyřídit svůj kšeft. Tato ulička vypadá jako vhodné místo na takové události.

Přitisknu svou dlaň ke svým ústům, abych utlumila své dýchání, které by mě mohlo prozradit. Těžké kroky byly čím dál hlasitější, značíc, že se skupinka přibližuje, dokud náhle neutichly. Temnou uličkou se rozlehl tlumený vzuk, jako kdyby někdo narazil do zdi. Náhle se prokáže, že strach, který po celou dobu cítím, je oprávněný.

,,Vyndejte tomu zmrdovi šátek z tý držky." moje srdce zapomene, jak má pracovat, při zaslechnutí chraplavého hlasu, který je protkán zlostí, hněvem a agresí.  V očích mě zaštípou slzy strachu. Pevně semknu oční víčka k sobě, abych zahnala slzy, a v naprosté tichosti se začnu modlit. Nevím, co má tahle situace znamenat - asi to raději ani vědět nechci, ale chci odsud vyváznout hlavně živá.

,,Zmrdi! Budete tohohle litovat!" zasípe velmi hrubý, mužský hlas. Podle přízvuku bych řekla, že dotyčný pochází z Ruska. Ozve se další tlumený zvuk, tentokrát jako když někdo někoho udeřil, a odplivnutí. ,,Budeš plivat zuby, ty sovětská svině." zasyčí nepřátelsky další osoba, což způsobilo chladný mráz, přebíhajíc po mých zádech. Hlas této osoby byl podivně melodický, skoro až andělský, ale jeho slova, která vypustil z pusy, byla naprosto odpudivá a kazila ten krásný dojem.