Abducted [Z.M.]

nice to meet you

Beatrice's point of view
Po chvíli uvažování zvednu svou hlavu a věnuju Zaynovi svůj opovržující pohled. Zayn má oblečené pouze tepláky, tudíž je bez trika. Jindy bych nad jeho polonahým tělem slintala, ale nenávist k němu je momentálně silnější.

,,Do toho ti nic není." odseknu, načež vstanu z jeho postele. Snímek ultrazvuku přeložím a schovám jej do zadní kapsy svých kalhot. Aniž bych věnovala Zaynovi svůj jediný pohled, tak zamířím ke dveřím jeho ložnice, abych odsud mohla odejít. To, co jsem zde hledala, jsem našla, tudíž nebyl žádný důvod se zde nadále zdržovat.

V okamžiku, kdy začnu otevírat dveře ložnice, se na nich objeví Zaynova ruka, tlačíc do nich, čímž dveře ložnice opět zavře. Super.

,,Chtěl bych si promluvit, Bee." vydechne. ,,A já jsem chtěla vychovávat svoje dítě, o který jsem, bohužel, přišla. Samozřejmě tvojí zásluhou. Jak vidíš, tak každej chceme něco, co nemůžeme mít." odpálkuju jej. Svůj pohled raději upírám na dveře ložnice, abych nemusela pohlédnout na Zayna.

,,Chápu, že se zlobíš-" ,,Zlobím?" přeruším jej svým ironickým smíchem, přičemž se k němu otočím čelem, ,,Vážně si myslíš, že se zlobím? Proč bych se měla zlobit? Vždyť si mě jen připravil o dítě, o nic přece nejde!" rozmáchnu rukama. ,,Omluvil jsem se ti za to." poukáže na fakta. ,,A? Ty si vážně myslíš, že mi ta omluva k něčemu pomoha? Že ta omluva oživila moje mrtvý dítě? Že ta omluva dala zpátky dohromady moje zlomený srdce, který jsi ty rozbil na milion kousků?!" vykřiknu. Mé tělo se chvěje vzteky, zatímco v mých očích mě tlačí horké slzy, které zadržuju pouze silou vůle.

,,To si nemyslím, ale-" ,,Ale?" přeruším jej, přičemž jej vraždím svým chladným pohledem. ,,Prostě nechci, aby jsi na mě byla naštvaná." zamumle a uchopí mé předloktí. Bez váhání svou ruku vymaním z jeho sevření a obdaruju jej nenávistným pohledem.

,,Za prvý; nesahej na mě a za druhý; seš fakt směšnej." zavrtím nevěřícně hlavou. ,,Proč jsem směšnej?" překříží své paže na svém hrudníku. ,,To se mě vážně ptáš?" zasměju se ironicky, ,,Jsi směšněj a k tomu ještě blbej." odfrknu si. Přiložím své dlaně na jeho ramena a nepatrně do něj strčím, aby ode mě odstoupil.

,,Proč jsi na mě tak kurevsky hnusná, Beatrice? Proč? Udělal jsem ti i horší věci, který jsi mi odpustila. Tak proč mi nedokážeš odpustit i to, že jsem tě připravil o dítě?" zamračí se a svěsí své paže podél svého těla. ,,Horší věci? Myslíš to, jak si mě donutil nahou tančit v klubu u tyče? Jak si mě znásilnil? Jak si mě párkrát zfackoval? Jak si mi lhal?! Jak jsem kvůli tobě přišla o mámu?! Jak ses na mě vysral po tom výbuchu a nechal mě tam?!" můj hlas se rapidně zvýší, ,,Pro tvou informaci; nic z toho jsem ti nikdy neodpustila! A tohle všechno, cos mi provedl, je oproti tomuhle nic! Připravit mě o dítě je to nejhorší, cos mi kdy mohl udělat! Nesnáším tě za to!" zakřičím. Slzy, které jsem statečně zadržovala, si nyní našly cestu ven a stekly po mých tvářích.

,,Byl to nápad Madison!" vykřikne na svou obhajobu. To je vše, co mi řekne na má slova? Co nyní očekává? Že mu odpustím, jen protože se jednalo o nápad Madison a "chudák" Zayn byl do něj donucen? Ani omylem. Může pronést či udělat cokoli, ale já mu tento čin nikdy neodpustím.

,,V tom případě jsi blbější, než jsem si myslela, když si uposlechl příkaz nějaký blbý čubky." odfrknu si. ,,Sakra, Beatrice! Můžeme se bavit normálně?" zavrčí podrážděně. ,,Ne, nemůžeme!" vyjeknu, ,,V životě si mi tolik ublížil, tohle byla poslední kapka! My dva si už nemáme o čem povídat - skončili jsme spolu! Pořád dokola si mi ubližoval a mně už konečně došlo proč. Dával si mi tím najevo, že mě nechceš ve svém životě a nepatřím do něj." zmírním svůj hlas, přičemž se do mých očí opět hrnou horké slzy, ,,A já už v něm vlastně ani nechci být. Stejně jako tě já nechci ve svém životě." zašeptám. Na pár vteřin zavřu své oči, abych zahnala horké slzy a nemusela čelit Zaynova pohledu.