Abducted [Z.M.]

miss hell

Beatrice's point of view
,,Budeš si mě dlouho prohlížet?" zeptá se neznámá dívka otráveným hlasem. ,,Odkud znáš moje jméno?" vyhrknu dotaz, aniž bych zodpověděla její. Musela jsem působit jako malá, vystrašená holka - z mého hlasu byl zřetelně slyšet strach, kterým bylo pohlecené mé tělo.

Neznámé dívce zacukají koutky úst pobavením. Netrvá příliš dlouho a ticho, panujíc mezi námi, naruší její hlasitý smích. Její smích mě ještě více rozhodí.

,,Čemu se jako směješ?" zamračím se. Pohledem zkontroluju Jamese. Avšak ten se zdá být naprosto klidný. Vůbec jej netrápí, že se momentálně nachází v náručí nebezpečné dívky.

Můj dotaz rozesmál dívku ještě více. Její hlučný smích se rozprostíral mezi vysokými stromy. V záchvatu smíchu se ohla a položila Jamese, který se poslušně rozešel mým směrem, na zem. Jakmile ke mně James dojde, tak se prudce sehnu a zvednu jej do své náruče.

Pozoruju dívku jako naprostého blázna. Očividně má nějakou poruchu osobnosti, protože její bezdůvodný a hysterický smích není normální.

,,N-Nemůžu uvěřit, že takovej-takovej posránek někoho zavraždil." dostane ze sebe mezi záchvatem smíchu. Mé tělo ztuhne, přičemž v mém hrdle vyprahne a tlukot mého srdce se rapidně zrychlí.

,,Cože?" zašeptám rozechvělým hlasem. ,,Zabila si svou matku a jejího milence sama nebo ti někdo pomáhal?" zamrká pobaveně. ,,Já jsem svojí mámu nezabila!" vykřiknu naštvaně. Nemám ráda, když někdo, kdo ví absolutní hovno, mluví o mé rodině.

,,Když o tom nic nevíš, tak drž laskavě hubu!" zavrčím. ,,Dávej si pozor na jazyk!" zasyčí nenávistně, přistupujíc blíže ke mně. Škodolibost a pobavenost v jejím hlase vymizela a byla nahrazena vztekem.

Raději o krok ustoupím dozadu, abych mezi námi utvořila větší vzdálenost, protože její náhlá blízkost se mi ani zdaleka nelíbí. I přesto, že se v mých očích odráží strach a obavy, cítím vztek kvůli jejím předchozím slovům o mé mámě.

,,Co kdybys mi prokázala laskavost, Beatrice, mhm?" vybídne mě nebezpečným hlasem. Její tmavé oči si mě prohlíží, jakobych byla kořist. Svou ruku má položenou v blízkosti své zbraně. Nevím, zda se mám cítit po jejím dotazu ještě více vyděšeně či naopak zmateně.

,,Laskavost?" zopakuju po ní, doufajíc, že mi situaci nějak přiblíží. ,,Zaveď mě ke Scottovi." olízne své plné rty. ,,Ke Scottovi?" zopakuju její slova šokovaně. ,,Ano. K tvému otci." objasní. Odkud zná mého otce?

,,Proč bych to dělala?" nepatrně se zamračím, ,,Ani nevím, kde se Scott nachází." zavrtím hlavou. ,,Když mi prokážeš tuhle laskavost, tak ti také prokážu laskavost." nabídne. ,,Jakou?" slabě pozvednu své obočí. ,,Ukážu ti pravou tvář člověka, kterej si tě pomalu, ale jistě, omotává kolem prstu." mrkne. Div si pohrdavě neodfrknu. Zaynovu pravou tvář jsem stihla již poznat i bez ní.

,,Nemám zájem. Zaynovu pravou tvář jsem už poznala. A k mému otci tě nezavedu. Jak jsem již řekla - nevím, kde se nachází." pronesu. ,,Ale já přece nemluvím o Zaynovi." uchechtne se. Její slova mě nepatrně rozhodí. Když nemluví o Zaynovi, tak o kom tedy? Nikdo jiný, než Zayn, mě nenapadá.

,,Ne? Tak o kom?" zeptám se váhavě. ,,Jméno ti sdělím, až mě zavedeš k tvému otci." překříží své paže na svém hrudníku. ,,Neřekla jsem to dost jasně? Nevím, kde je Scott." zavrčím krapet podrážděně, ,,Proč si ho nenajdeš sama, když po něm tak toužíš?" pozvednu své obočí.

,,Protože k tomu chci využít jeho nádhernou dcerušku, abych se mu mohla vysmát do ksichtu." ušklíbne se. ,,Nebudu ti pomáhat. Nechci mít se svým otcem cokoli společného. Najdi si ho sama, slečno Drsňačko." zdůrazním oslovení. ,,Stačí, když mě budeš oslovovat Miss Hell." uculí se samolibě. Potlačím touhu protočit očima a raději se k jejím slovům nijak nevyjádřím.