Abducted [Z.M.]

i missed that feeling

Beatrice's point of view
Po celou dobu jsou mé oči křečovitě zavřené. Odvážím se otevřít své oči až tehdy, kdy konečně zastavíme. Bedlivě se rozhlédnu kolem nás. Dojeli jsme jako první do cíle - respektive Zayn dojel jako první do cíle. Vyhrál tento závod. Je vítěz. Kolem nás se ozývá hluk - lídé radostně pískají, tleskají a přeřvávají jeden druhého.

Kráčí k nám slečna, která odstartovala tento závod. Nejspíše má v plánu pogratulovat Zaynovi k výhře. Zayn náhle sleze ze své motorky - očekávám, že půjde naproti té slečně, ale místo toho se otočí čelem ke mně, načež sundá přilbu z mé hlavy a s nezájmem ji odhodí na zem. Asi by bylo vhodné, kdybych mu pogratulovala k výhře, že?

Zhluboka se nadechnu, abych si dodala odvahu. ,,Grat-" vykulím své oči. Dříve, než jsem stihla doříct to pitomé slovo, se Zaynovy měkké rty přitiskly na mé. Jakmile se proberu z prvotního šoku, tak mu jeho polibky začnu oplácet. Jeho velká dlaň mě hřeje na mém zátylku hlavy, přičemž tiskne mou tvář blíž k té své, prohlubujíc náš polibek. Jsem hodně pitomá, když se od něj nechávám líbat? Po tom všem, co mi provedl? Možná ano. Možná jsem pitomá. Ale především jsem zamilovaná.

,,Doufám, že si to neudělal jen proto, abys mě umlčel." zašeptám a neubráním se malému úsměvu, jakmile se od sebe odtáhneme, přerušujíc polibek. ,,Ne. Já vlastně nevím, proč jsem to udělal. Ale nelituju toho." vydechne, přičemž svými prsty pročeše své rozcuchané vlasy. Spokojeně se usměju. Jakobych dočista zapomněla na veškeré zlé události, které se mezi námi odehrály.

,,Myslela jsem to vážně." promluvím. ,,Co?" věnuje mi svůj nechápavý pohled. Dříve, než stihnu svá slova vůbec vyslovit, k nám dojde slečna, která odstartovala tento závod. ,,Gratuluju k výhře, Zayne." zaculí se. Rázem je Zaynova veškerá pozornost přesunuta na tu ničitelku krásných chvílí. Ta si to umí načasovat opravdu skvěle, mrcha jedna.

,,Díky." zamumle Zayn. ,,Můžeš jít za mnou. Předám ti výhru." vybídne jej ta mrcha, přičemž skousne svůj spodní ret a pohodí svými blonďatými vlasy. Mé zornice se překvapením rozšíří. To se mi snad zdá... Ona s ním flirtuje!

,,Okej." mykne Zayn rameny. Nad jeho jednoduchou odpovědí se zhrozím. To s ní chce jen tak odejít a nechat mě tu?

,,Tak pojď, fešáku." uculí se ta mrcha. Mé srdce tluče jako splašené. Co mám, do háje, udělat, aby Zayn neodešel a neopustil mě?

Začnu zmatkovat, jakmile se Zayn ke mně otočí zády a začne se vzdalovat od mé maličkost s ničitelkou krásných chvílí, která se na něj doslova lepí, po svém boku. Rychle slezu z jeho motorky a rozběhnu se za nimi. Jakmile jsem u nich dostatečně blízko, tak vyskočím na Zaynova záda, přičemž jsem "omylem" kopla do žeber té mrchy. Zayn můj skok na svá záda nečekal, proto se lehce zapotácel, ale podařilo se mu udržet rovnováhu.

,,A ty jsi, do háje, kdo?!" zasyčí ,,slečna zraněná", přičemž si mne svá bolestivá žebra. ,,Zaynova přítelkyně, takže si dávej pozor na pusu. Že, zlato?" obrátím svou veškerou pozornost na Zayna - vůbec jsem si neuvědomila oslovení, které jsem využila. ,,To jako fakt?!" vyprskne ,,slečna zraněná", pohlížejíc na Zayna. ,,Jo. Slyšelas' správně." potvrdí Zayn má slova. Potlačím spokojené zaculení a něžně pohladím Zayna po jeho hrudníku v oblasti, kde tluče jeho srdce.

,,V tom případě si pro tu výhru dojdi sám." odfrkne si ,,slečna zraněná", načež uraženě odkráčí pryč. Z mého srdce spadl obrovský kámen, jakmile ta slova vyslovila.

,,Přítelkyně, huh?" uchechtne se Zayn. Vůbec mu nevadí, že nás ničitelka krásných chvílí opustila. Zdá se, že ví, kam má jít.

,,Než začneš něco namítat, tak mi dovol připomenout, že si mě tak sám nazval před tím klukem." brouknu a opřu se svou tváří o jeho rameno. ,,Pro jednou máš pravdu." uchechtne se. Dojdeme k silnějšímu muži, který se zády opírá o starší model auta, jenž má za sebou přívěsný vozík, v nemž stojí motorka. Bohužel, se v motorkách nevyznám, tudíž nemám nejmenší ponětí, o který model motorky se jedná.