Abducted [Z.M.]

it all went bad

Beatrice's point of view
,,Ta holka z tý Harryho fotky byla jeho přítelkyně. Jo, byla těhotná, samozřejmě s Harrym. Narodila se jim holčička. Už je to něco kolem půl roku, co-" znenadání se zastaví ve svém vyprávění. V naprosté tichosti zůstane pozorovat mou maličkost svým zvláštním pohledem.
,,Umřela?" vydechnu tiše, když stále mlčí, nepokračujíc ve svém vyprávění. Proč, sakra, přestal mluvit uprostřed vyprávění, když už jej takhle načal?

,,Seru na tebe, Beatrice, kurva!" vyprskne rozčíleně, ,,Nebudu ti vyprávět Harryho příběh za jeho zády! Nezradím ho! Buď se ho zeptej nebo si naser. Musí ti to říct sám. Já na tebe seru! Stejně o tobě vím všechno. Nevím, proč jsem ti na to předtím kývl. Nezradím Hazzu jen kvůli zvědavý krávě jako jsi ty." dokončí svůj vzteklý proslov. Překvapeně zůstanu zírat na jeho osobu, přičemž má čelist šokem poklesne. Proč najednou tak vyletěl? Proč musí zbytečně vyvolávat konflikt? Vždyť jsem nic neřekla, ani neudělala. Nemá žádný důvod být na mě hnusný a už vůbec mě urážet. Dotklo se mě to. Mohl říct naprosto v klidu, že nechce pokračovat ve svém vyprávění, protože mu to není příjemné.

,,Mohl si mi to říct v klidu." zašeptám dotčeně, přičemž svůj pohled sklopím na svá chodidla. ,,Tak teď ti v klidu říkám, abys vypadla z mý ložnice. Okamžitě." mávne rukou ke dveřím ložnice. ,,Ne, neříkáš to v klidu. Říkáš to hodně nepříjemně." namítnu. ,,Drž hubu a vypadni odsud, kurva!" zakřičí, přičemž jsem sebou polekaně trhla. ,,Co ti přelítlo přes nos? Já ti nic neudělala, Zayne." nechápavě zavrtím hlavou, pohlížejíc do jeho tváře. ,,Něco jsem snad řekl, kurva. Vypadni odsud nebo ti pomůžu a hodnej rozhodně nebudu!" zopakuje svá předchozí slova. ,,Proč jsi najednou takový? Vždyť jsem ti nic neudělala. Proč se mnou nemůžeš normálně vycházet jako Harry? I kdybych vedle tebe jenom dýchala, tak ti bude vadit." pronesu dotčeně. Myslela jsem, že by to mezi námi mohlo být už v pořádku, ale Zaynovo zlé chování a rychlá změna nálad rozhodla jinak.

,,Vycházet? Mám vycházet s tebou?" zasměje se falešně, nevěříc mým slovům, ,,Já nevycházím jen tak s někým. A už vůbec ne s někým jako jsi ty. Jsi jen malá, ufňukaná holka, která v životě nic nedokázala. Tvoje existence na tomhle světě je úplně zbytečná. Akorát mě sereš." sjede mé tělo od hlavy až k patě nepříjemným pohledem. Do mých očí se nahrnou horké slzy.

Takhle zlý ke mně ještě nikdo nikdy nebyl. Nikdo ke mně nebyl natolik zlý, aby mi řekl, že má existence na tomhle světě je úplně zbytečná. Jeho předchozí nadávka mířená na mou maličkost je oproti tomuto slabý odvar. Tohle bylo od Zayna hodně hnusné - i když je v mých očích za sebevětšího hajzla, nečekela jsem od něj, že by mi dokázal říct až takhle ošklivá slova. Opravdu mě to mrzí - je mi to hodně líto.

,,Co? Budeš brečet? Co se taky dalo čekat od malý holky jako jsi ty." pronese výsměšně, pozorujíc mě. ,,Ty nic jinýho neumíš. Jen fňukat, litovat se a znovu fňukat." pokračuje v ponižování mé osoby. Už dál nedokážu zadržovat své slzy, proto je nechám volně stéct po mých tvářích.

,,V životě jsem nikomu neudělala nic zlýho, ani tobě, Zayne. I přesto mi řekneš tohle a přitom k tomu nemáš sebemenší rozumnej důvod. Ano, budu brečet. Budu brečet, protože mě to mrzí, já totiž narozdíl od tebe mám něco, co ti očividně schází. Mám city..." pronesu nakřáplým hlasem. Během chvíle vstanu z prostorné postele, na které jsem doteď seděla, a rychlým krokem zamířím ke dveřím ložnice, přičemž Zayna naprosto ignoruju - nevěnuju mu svůj jediný pohled.

Až když stojím na dlouhé chodbě, kde se nacházím úplně sama, tak svým emocím nechám volný průchod a naplno se rozbrečím. Zayn se ani nepokoušel zabránit mi v mém odchodu. Proč by to taky dělal, že? Byl rád, že mě vyhnal ze své ložnice a ještě mě přitom stihl urazit a ponížit.