𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

XIV. Dobré ráno, princezno

Po asi delší době jsem se probudila, stále jsme byli v dodávce. Okay, to nějak dám. Přemýšlela jsem, proč my, proč já? A má to spojitost s dopisy? Bože proč zrovna my! Klid, klid, klid, pojďme si to rozebrat.

1) nacházím se v nějaké bílé dodávce
2) jsem unesená
3) Pepa je tu taky naštěstí (jako pardon, ale sama bych tu být nechtěla)
4) jakto, že si tu Pepa v klidu spí, a mě už to uspávadlo vyprchalo?
5) ti chlapi jsou spíš kluci, jsou i docela hezcí:

Ten jeden co řídí, má tmavé vlasy zapletené do několika copánků, v zrcátku mu vidím i do očí, jsou krásné, ale plné lží. Ten druhý má kratší vlasy, malé tetování po obličeji a různě po těle. 

To je super, že se tu zakoukávám do úplně cizích kluků, ale jak je na tom Pepa?

Přesunula jsem svůj pohled na něj, byl celý domlácený, měl roztržené obočí a celkově vypadal tak- hrozně. Sorry Pepo.

„Tyvole" vypískla jsem, když jsem na Pepovi viděla krev, která tekla z jeho ruky. A sakra, chlapíci mě slyšeli.

„Ale ale, princezna se probudila o něco dříve" řekl ten druhý, ani mi nepřišel nějak zlý, spíš jako takový brácha. Ten druhý už byl však o něco jiný.

„Dopíči proč ses musela vzbudit tak brzo"

„Tak pardon, asi jste mi dali nějaké slabé uspávadlo." řekla jsem potichu, jenže on mě slyšel.

„Říkalas něco?" vyjel po mně. Na to jsem záporně zakroutila hlavou, jenže on sjel z nějaké lesní cesty na kraj, otevřel dveře dodávky a mě vytáhl ven.

„Hele holčičko, být tebou, moc si netroufám, u nás ti to možná projde, ale ostatní by se mohli trochu naštvat, takže teď spolkni tydle prášky, a buď hodná"

Podal mi nějaké prášky, chtěla jsem něco dělat, ale oni jsou 2, my s Pepou taky, jenže on si tu v klidu vyspává. Prášky jsem spolkla a zapila nějakou vodou, snad byla aspoň pitná. Po tomdle jsem cítila jak mě bere do náručí, a naštěstí opatrně pokládá na sedačku. Já se vydala za Pepou do říše snů.

---

„To už je ráno Petře?" zachraptěla jsem. Paprsky podzimního slunce dopadaly na má holá záda.

Počkat, já se nesvlékala, ani jsem k tomu neměla důvod. Rychle jsem si protřela oči. Nacházela jsem se v nějakém pokoji, který rozhodně nebyl můj.

Může mi někdo říct, kde jsem? a proč jsem sakra nahá? Ajo, teď mi to vše došlo, ale to nevysvětluje to, kdo mě sakra svlíkal?

Snad ne ten řidič.

Obmotala jsem se peřinou a rozhlédla se po pokoji. Byl docela hezky zařízený, aspoň že tak. Byly tu krásná okna, které vedly na balkón, jak nečekaně, byly zajištěné. Rozhodla jsem se jít podívat do dveří, které odtud vedly.

„No to mě podrž" stála jsem s otevřenou pusou a zírala na krásnou šatnu plnou drahých značek. Začala jsem se pohrabovat ve všem, popadla jsem nějaké oblečení v podobě oversized mikči a nějaké legíny.

Ano, mohla jsem zvolit něco hezčího, ale nebudu ze sebe dělat nějakou Barbínu, jak si asi oni mysleli.

Z šatny vedly dveře do koupelny, jak nečekaně, byla nádherná. No tak aspoň mi to tu můj pobyt zpříjemní tak hezky zařízený pokoj. 

Počkat, kde je Pepa?

Rozhodla jsem se vyjít z pokoje, nacházela jsem se v druhém patře domu, slezla jsem schody, šla dlouhou chodbou a někde jsem uslyšela hlasy, rychle jsem se skrčila za nějakou skříňku. Hlasy po nějaké době utichly a já se vydala na pokračování průzkumu.

Uslyšela jsem další hlas, tentokrát ale ten, který jsem slyšet chtěla.

„Petře?" rozběhla jsem se směrem k němu, měla jsem slzy v očích.

„Eliso?" vypadal tak, překvapeně, pokud se to tak dá říct.

„Pojď rychle, musíme odtud, hned!" chtěla jsem odejít co nejdřív, jenže-

•••

Otevřený konec, jak já je mám ráda:D. Další kapitola vyjde snad brzo, máte se na co těšit. Vaše Tess. <3