,,Dominik ti o tom neřekl?" přesměroval pohled ze mě na něj.
,,No ehm- tak nějak se mi to vytratilo z hlavy" pousmál se nevinně Dominik.
,,Dominiku, o čem tady mluvíte?" nebudu lhát, poměrně jsem znervózněla.
---
Dneska je 9.12. Ještě před pár měsíci bych si řekla, že to bude den jako každý jiný, ale dneska tomu bylo jinak.
,,Máme všechno? Musí to být dokonalý!" zeptám se kluků, ti už musí litovat toho, že mi o tom vůbec řekli. Od rána tu pobíhame a ladíme poslední detaily, aby vše proběhlo tak, jak má.
,,Jedu pro to nejdůležitější!" promluví za mnou Dominik, a mě se hned zvednou koutky úst do úsměvu.
,,Děkuju, si zlato, že ses nabídl zrovna ty" políbím ho a následně i vyprovázím z domu.
,,Tak, teď jen ať to všechno stihneme" začnu si nervozitou mnout ruce, přičemž ke mně přijde Tomáš.
,,Prosimtě, kdybychom tě tu neměli, tak by tu probíhal totální chaos, můžeme být rádi, že si nám s tím pomohla a skoro všechno máme přichystaný"
,,Ale, to by jste zvládni, jen se bojím aby to Dominik stihl včas přivézt" no, nervozita ovládla moje tělo. Začala jsem mít jemné mžitky před očima, a tak jsem se rychle, ale přesto pevně chytla rukávu Tomášovy mikiny.
,,Elis, uklidni se trochu, nebo tu zkolabuješ. Vždyť jde jen o oslavu a ty z toho děláš svatební hostinu" řekne starostlivě, ale zároveň pobaveně.
,,Mhm" řeknu, seberu všechnu sílu kterou vložím do noh tak, abych tu sebou nesekla a následně usedám na gauč.
,,Víš co, dej si na uklidnění" nechápavě se na něj podívám, ale po chvilce pochopím, jak to myslel. Natáhl ke mně flašku něčeho, co tu stihli ráno namíchat.
,,Děkuju, ale ne, vím jak by to dopadlo" na to jen pokrčí rameny a následně odchází. Já svůj pohled směřuju na celý prostor kolem mě.
Musím říct, že to tu kluci vyzdobili nádherně. Nejen že se postarali o dárky, ale taky o všelijaké dekorace, možná je tu zbytečně moc balónků, ale mě by se taková oslava líbila.
Obyčejná oslava s kamarády, kteří vás mají opravdu rádi.
Nechci vyznít nějak hamižně, ale docela to Petrovi i závidím.
"Holka ze zbohatlické rodiny přece nemůže mít oslavu s obyčejnými lidmi" bla bla bla, aneb oblíbené kecy moji mámy.
A jestli vás zajímá, jak jsme se postarali o to, aby si ničeho Petr nevšiml, tak o to se postarali přímo kluci, zcela jednoduše.
Zamkli ho v pokoji.
Jo, na jednu stranu mi ho je líto, ale zase na druhou stranu, bylo to z dobrého úmyslu, takže si nemá na co stěžovat.
---
Petra už jsme vypustili z pokoje, teď to znělo jako bych řekla ,,lva jsme vypusitli z výběhu," jenže co jsem tak slyšela, tak prý dost vyváděl.
Takže jo, ke lvovi jsem ho přirovnala správně. Rawr.
Konec srandy.
Všichni jsme se nashromáždili do obýváku a čekali, než dorazí oslavenec.
Něco je jinak, ale co...
Počkat, vždyť nejsme všichni!
,,Kde je Dominik?" předběhne mě Calin se stejnou otázkou, co se mi momentálně promítala v hlavě.
ČTEŠ
𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂
Fanfiction„Petře máme problém" řekla jsem šeptem k němu. „Já ne, ale ty jo, holčičko" řekl a já se nechápavě podívala... --- Moje srdce se zastavilo a roztříštilo na milion střípků. Můj život byl jako skládačka. Někdo nový do něj vstoupil, a složil nový dílek...
