𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

XX. Temná místnost

„Tak jsme tu, ale ty ještě zůstaň tady Elis" promluví po asi hodinovém tichu Petr, když auto zastaví.

„Proč?" zeptám se nechápavě. Nevím, proč bych měla čekat v autě, když jediné, co potřebuji je si dát aspoň panáka.

Myslím, že po tom všem co se zatím stalo mám na to nárok. Nebo snad ne?

„Protože tě mám plný zuby a Calin nechtěl, aby se ti něco stalo. Takže tady ještě zůstaň a opovaž se někam zdrhat, protože to máš marný, hlídá tě Rej" Podívá se na mě pohrdavě, jako se na mě kouká už od začátku co mě unesli, takže už jsem si asi zvykla.

Ono je u mě čím pohrdat totiž.

Na rozdíl od něj jsem slušně vychovaná holka, co neunáší lidi a chovám se..- no docela slušně.

Nakonec ho ale nechám jít, abych měla aspoň chvíli klidu pro sebe a čas na to konečně vymyslet nějaký plán na útěk. Ano, o útěku přemýšlím ale že by to bylo teď na pořadu dne, to se říct nedá.

---

Moc času jsem však neměla, když někdo otevřel dveře. Ten někdo byl Calin a vedle něj stál nějaký kluk.

Pohledy okamžitě spočinou na mně, což mě trochu znervóznilo, ale když se podívám na Calina a na jeho výraz, moje sebevědomí se vrátí. Vyšla jsem z dodávky a sebevědomě jsem k nim přišla.

„Tak a teď ti normálně závidím" Poplácá ho někdo po zádech, když si mě celou prohlídne.

„Já ji přerazim" řekne naštvaně mezi zuby a jeho obličej totálně zrudne.

,,Na to budeš mít dost času potom, za chvíli je tu Willy, který nerad čeká, takže se na ní pro teď vyser." Stihne chytnout Calina za rameno. Ten mě propaluje pohledem, mezitímco přemýšlí, jestli mě má zabít teď nebo až potom. Calin se s tím klukem oddálí a já jen zaslechnu:

„Dejte mi pět minut a jsem tam." Nadechne se zhluboka a rozejde se znovu ke mně. Jakmile ke mně dojde, chytne mě za ruku, aby mě odvedl dál.

---

„Můžeš mi vysvětlit, proč odmítáš respektovat ty pravidla, co jsem ti nastavil? Nevypadalas na to ráno, že bys chtěla ještě někdy zažít to stejn, nebo se pletu?" Bouchne se mnou o dveře dodávky.

Sakra, teď mi asi Dominik nepomůže.

„Říkala jsem ti, že to se mnou nebude tak jednoduché, co sis myslel?" Usměju se, což jsem ale neměla, protože ho to naštve ještě o něco víc, než do teď.

,,Jestli ti jde o to, abych tě tu teď vohnul, tak si řekni, protože s takovou *sjel mě pohledem* tě bude chtít každý" Jeho ruka chytne můj krk, ale tak, abych mohla dýchat.

"Chceš to?" zeptá se, když je jeho obličej pár milimetrů od toho mého. Jsem snad nějaká děvka? Ani náhodou.

„Jdi doprdele" Odpovím mu. Odmítám dělat to, co chce on. I kdyby mě měl někde zabít, tak bych si vybrala tuhle možnost než se s ním vyspat.

Calin kupodivu odstoupil a táhl mě k zadnímu vchodu klubu, nebo kde jsme to byli.

S klukama co na něj čekali u baru, se rozešel někam do backstage a já s Rejem zůstala tady.

To tu nemohl být někdo se mnou z kluků? Ugh.

Objednala jsem si jednoho panáka vodky, protože nic jiného nepiju. Kluci mi tu nechali pár stovek takže si toho můžu dát více.

Někdo si vedle mě sedl, ale nějak jsem to neřešila. Rej tady nebyl, což se divím, když mě má "hlídat".

Chlapík se začal nějak přibližovat a proto jsem vstanula z barové židličky a snažila se najít záchody. U nich stál, mě povědomý kluk, ale nevím stoprocentně jestli to byl on.

Věnoval mi pohled, ale jako že by mě chtěl pustit, moc nevypadal.

„Ehm pardón, potřebuji projít" pronesla jsem, jelikož opravdu potřebuji na záchod a on mi stojí v cestě.

„Nejseš ty náhodou ta Calinova kořist? Seš mi docela povědomá podle toho jak vypadáš" řekl a já se na něj udiveně podívala. Chlapíka jsem neznala, byl podobný tomu co stál venku, ale nebyl to on.

,,Ano, to jsem. Vy mě znáte?" zeptala jsem se.

„Nemusíš mi vykat princezno" fuj fuj fuj.

„Jinak já tě trochu znám, ale ty mě ne..můj kámoš tě ale zná moc dobře" podíval se na dveře, vedle kterých stál (ne záchody ale místnost vedle), jako by mi něco naznačoval. Po chvilce se otevřely.

Můj zrak se přesunul na nějaký pokoj. Byla v něm tma, takže jsem neviděla na toho, kdo ty dveře otevřel, ale ani o to nestojím. Chci si hlavně dojít na záchod, jinak se vám tu pochčiju.

Najednou mě někdo chytl za zápěstí a zatáhl dovnitř, stihla jsem ještě zařvat, ale k ničemu mi to nebylo.

Teď mě asi opravdu už nikdo nezachrání, co?

Dotyčný zavřel a poté zamkl dveře, nevěděla jsem kdo to je, nebo co se to k sakru zase děje. Táhl mě stále dál a dál ode dveří, najednou mě pustil a já se snažila po tmě běžet zase zpátky, ale bylo to marné.

„No tak holčičko, je to marné, jen si užijem a pak tě pustím zpátky za něma" řekl onen hlas. Jakoby se mi zastavilo srdce, protože ten hlas jsem už někdy slyšela...ale počkat, kdy to bylo?